Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.07.2019, sp. zn. 26 Cdo 1670/2019 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1670.2019.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1670.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1670/2019-396 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně CPI Byty, a.s ., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, IČO 05327776, proti žalovanému I. S. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubomírem Bejdlem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1112/27, o určení výše nájemného, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 322/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. října 2018, č. j. 84 Co 358/2017-347, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 24. 10. 2018, č. j. 84 Co 358/2017-347, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem (soud prvního stupně) ze dne 12. 6. 2017, č. j. 13 C 322/2011-236, kterým určil, že výše nájemného tam specifikovaného bytu činí od 24. 10. 2011 částku 3.280 Kč měsíčně a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jeno. s. ř.“), neboť dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§237-238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel zpochybňuje právní posouzení učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s hodnocením provedeného dokazování (zejména znaleckých posudků), tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemá (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Zmiňuje-li v dovolání obsahové náležitosti znaleckých posudků v návaznosti na vládní nařízení č. 453/2013 Sb., nelze navíc přehlédnout, že v řízení o nároku na určení nájemného z bytu, v němž soud postupuje jen podle předcházejících právních předpisů, tj. podle §696 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (jako v této věci), nelze ani po 1. 1. 2014 vycházet z nařízení vlády č. 453/2013 Sb. (viz např. rozsudky ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2291/2015, ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4494/2015). V průběhu dovolacího řízení zanikla původní žalobkyně CPI Byty, a.s., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, IČO 26228700, v důsledku fúze sloučením se společností CPI Residential, a.s., se sídlem Vladislavova 1390/17, Nové Město, 110 00 Praha 1, IČO 053 27 776, na straně druhé jako nástupnickou společností, došlo k zániku zanikající společnosti CPI BYTY, a.s. bez likvidace a k přechodu jejího jmění na nástupnickou společnost CPI Residential, a.s. (ke dni zápisu přeměny změnila obchodní firmu na CPI BYTY, a.s.), která vstoupila do právního postavení zanikající společnosti. Z veřejného rejstříku byla původní žalobkyně vymazána 1. 6. 2019. Nejvyšší soud proto podle §107 o. s. ř. rozhodl usnesením ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1670/2019, že v řízení bude namísto původní žalobkyně pokračováno s CPI Byty, a.s., se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1390/17, IČO 05327776. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. 7. 2019 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/31/2019
Spisová značka:26 Cdo 1670/2019
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1670.2019.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§237 o. s. ř.
§243c odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2019-11-01