ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1750.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1750/2019-498
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobců a/ M. K. a b/ I. K. , obou bytem XY, zastoupených JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalovanému J. K., bytem XY, zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 98 C 228/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2018, č. j. 19 Co 334/2017-349, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali, aby žalovaný vyklidil (do patnácti dnů od právní moci rozsudku) „pozemek parc. č. XY , jehož součástí je budova č. p. XY , pozemky parc. č. XY a garáž tvořící součást budovy bez č. p./č. e., stojící na pozemku parc. č. XY a nacházející se při pohledu na budovu z ulice J. B. vlevo, to vše v k. ú. XY , obci XY , zapsaných na LV č. XY vedených pro katastrální území XY , Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště XY “ (dále jen „předmětné nemovité věci“ a „garáž“).
Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3. října 2016, č. j. 98 C 228/2016-72, žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost vyklidit předmětné nemovité věci a garáž do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. srpna 2018, č. j. 19 Co 334/2017-349, citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil jen tak, že zamítl návrh na vyklizení garáže, a ve zbývající části ho potvrdil (výrok I.); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů (výrok II.).
Odvolací soud vyšel shodně se soudem prvního stupně z následujících skutkových zjištění. Na majetek žalovaného (úpadce) – původního vlastníka předmětných nemovitých věcí – byl prohlášen konkurs. K těmto věcem pak žalobci nabyli vlastnické právo příklepem v rámci opakované veřejné dobrovolné dražby společnosti NAXOS a.s. č. DD/037/2015 konané dne 25. února 2016. Následnou kontrolou průběhu dražby, vedenou pod č. j. MMR – 5234/2016-53, E 53/16-53, nezjistilo Ministerstvo pro místní rozvoj ČR žádná pochybení. Žalovaný se v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 194/2016 domáhal určení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, avšak ze dne 16. prosince 2015, která předcházela opakované veřejné dobrovolné dražbě konané dne 25. února 2016. V řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 252/2016 se pak domáhá také vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016. Výzvě žalobců na vyklizení nemovitých věci nevyhověl. Odvolací soud se ztotožnil s právním názorem, že žalovaný jako úpadce není aktivně věcně legitimován k podání žaloby na určení neplatnosti dražby podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 26/2000 Sb.“). Přitom žádná aktivně věcně legitimovaná osoba takovou žalobu (ohledně veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016) ve stanovené lhůtě nepodala. Další osoby se určení neplatnosti dražby ani v jiném řízení domáhat nemohou. Za této situace výsledek veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016 nemůže být zpochybněn. Dodal, že platnost této dražby neposuzoval v tomto řízení ani soud prvního stupně, neboť se zabýval pouze otázkou aktivní věcné legitimace žalovaného k podání žaloby na určení její neplatnosti. Z těchto důvodů shledal, že přerušení řízení do pravomocného skončení řízení o určení neplatnosti dražby, jehož výsledek nemůže platnost dražby zpochybnit, by pouze odporovalo ustanovení §6 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o.s.ř.“), které ukládá soudům povinnost postupovat tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Uzavřel, že ze všech těchto důvodů se žalobci vůči žalovanému oprávněně domáhají vyklizení předmětných nemovitých věcí, vyjma garáže, k jejímuž vyklizení nejsou – z tam rozvedených příčin – aktivně věcně legitimováni. Výkon práva žalobců nepovažoval ani za rozporný s dobrými mravy a za dostatečnou pokládal i lhůtu k vyklizení v délce 15 dnů, jelikož žalovaný již více než dva roky užíval předmětné nemovité věci bez právního důvodu, žije sám a nemá – na rozdíl od žalobců jako manželů se třemi nezletilými dětmi – žádné vyživovací povinnosti; měl tudíž dostatečný prostor pro získání náhradního bydlení.
Dovolání žalovaného (dovolatele) proti potvrzující části výroku I. citovaného rozsudku odvolacího soudu není z posléze uvedených důvodů přípustné podle §237 o.s.ř.
Veřejná dobrovolná dražba je – jak dovodila již ustálená judikatura soudů (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu z 18. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 32/2005, uveřejněný pod č. 52/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 24. ledna 2006, sp. zn. 21 Cdo 20/2005, uveřejněný pod č. 53/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) – neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení než v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou. Uvedené platí obdobně i tehdy, zpeněžil-li správce konkursní podstaty věc nebo jinou majetkovou hodnotu z konkursní podstaty (ve shodě s ustanovením §27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání) prostřednictvím veřejné dobrovolné dražby. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu z 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 294/2003, uveřejněný pod č. 10/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, z 15. června 2006, sp zn. 29 Odo 777/2006, či z 15. února 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007) se může domáhat určení neplatnosti dražby v zákonem určené lhůtě 3 měsíců ode dne konání dražby jen některá z osob uvedených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách; jiné osoby takové právo nemají a nemohou se postupem podle ustanovení §80 písm. c/ o.s.ř. domáhat ani jiného určení, v němž by otázka (ne)platnosti takové dražby byla posuzována jako otázka předběžná. Nemůže-li být v řízení o takovém jiném určení posuzována otázka platnosti dražby, nemůže v něm být zpochybněn ani její výsledek, tj. vlastnictví vydražitele (srov. již citované rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15. února 2008, sp. zn. 21 Cdo 718/2007, či z 31. ledna 2013, sp. zn. 21 Cdo 873/2012).
Z obsahu spisu, včetně dovolání, vyplývá, že v souzené věci dovolatel převážně zpochybňuje platnost veřejné dobrovolné dražby konané dne 25. února 2016, na jejímž základě nabyli žalobci do svého vlastnictví předmětné nemovité věci. Ze závěrů plynoucích z ustálené soudní praxe však vyplývá, že její platnost může být zkoumána (zpochybněna) pouze v řízení vedeném podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb., a to na návrh podaný v tam upravené lhůtě (což se ve věci sp. zn. 21 C 252/2016 Obvodního soudu pro Prahu 5 podle závěrů soudů obou stupňů stalo), avšak pouze některou z tam taxativně vyjmenovaných osob. Je přitom souladný s ustálenou judikaturou názor, že dovolatel jako úpadce mezi tyto osoby nesporně nespadá, tj. názor, který soudy v tomto řízení oprávněně řešily jako otázku předběžnou a řízení (podle §109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) nepřerušily. Přitom v řízení v posuzované věci nemůže být zpochybněn výsledek dražby, jímž je vlastnické právo vydražitelů k předmětným nemovitým věcem. Vzhledem k těmto skutečnostem nelze soudům úspěšně vytýkat, že v řízení pokračovaly.
Otázku, zda ze strany žalobců jde o výkon práva v rozporu s dobrými mravy (§2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů), odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1-2 /ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6/ z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), od níž není důvod se odchýlit. Při posouzení věci podle citovaného ustanovení vzal v úvahu nejen zjištěné právně významné okolnosti na straně dovolatele, nýbrž i na straně žalobců, a jeho úvaha odpovídá takto zjištěným okolnostem a není v tomto směru zjevně nepřiměřená. V uvedených souvislostech lze jen dodat, že zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (nemovitých věcí sloužících k bydlení) na základě aplikace citovaného ustanovení má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené vyklizení jevilo krajně nespravedlivým, o což v daném případě – vzhledem ke zjištěným skutečnostem – nejde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. června 2013, sp. zn. 26 Cdo 1282/2013).
S přihlédnutím k charakteru dalších uplatněných dovolacích námitek dovolací soud zdůrazňuje, že skutkové námitky a vady řízení nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz §241a odst. 1 o.s.ř. a contrario ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (jakož i k vadám uvedeným v §229 odst. 1, 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a 229 odst. 3 o.s.ř) pak dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné; samy o sobě však takovéto vady – i kdyby byly dány – přípustnost dovolání (podle §237 o.s.ř.) nezakládají. Vady řízení dovolatel rovněž uplatnil tím, že odvolacímu soudu vytkl, že na jeho návrh nepřerušil řízení do pravomocného skončení řízení o dovolání proti svému usnesení ze dne 5. května 2017, č. j. 19 Co 161/2017-223, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o neustanovení zástupce pro řízení, a že mu neposkytl poučení ve smyslu ustanovení §118a odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy dospěl k jinému právnímu názoru. Jen pro úplnost a nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že i kdyby v prvním případě šlo o vadu řízení, nemohlo jít o vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V tomto řízení je totiž vlastnické právo žalobců nezpochybnitelné, na jiném místě odůvodnění tohoto rozhodnutí je již uvedeno, že k podání žaloby podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. nemá dovolatel aktivní věcnou legitimaci, žádná z tam uvedených osob pak takovou žalobu nepodala a užívání předmětných nemovitých věcí dovolatelem bez právního důvodu je – s přihlédnutím k těmto okolnostem – rovněž nezpochybnitelné. Pak je také vyloučeno poučení podle §118a odst. 2 o.s.ř., neboť úvaha o jiném právním názoru na projednávanou věc není na místě. Jde-li o zpochybnění správnosti (úplnosti) zjištěného skutkového stavu, pak, opět nad rámec uvedeného, dovolací soud dodává, že skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou „natolik“ vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
Konečně dovolací soud nepřehlédl ani dovolatelovo sdělení, že dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu i v jeho nákladovém výroku II. Zde však – z důvodu stručnosti – pouze uvádí, že podle §238 odst. 1 písm. h/ o.s.ř. není dovolání proti této části rozhodnutí přípustné.
Pro úplnost zbývá dodat, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 194/2016, týkající se dražby konané dne 16. prosince 2015, bylo pravomocně skončeno rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. února 2018, č. j. 17 Co 350/2017-383, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. července 2016, č. j. 4 C 194/2016-51, jímž byla žaloba zamítnuta s poukazem na nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, v tomto řízení dovolatele (viz č. l. 334 spisu).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu