ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1820.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1820/2019-64
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Milovice, se sídlem v Milovicích, Mladá, nám. 30. června 508, IČO: 00239453, zastoupeného Mgr. Radovanem Hrubým, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 1003/3, proti povinnému Z. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lubomírem Gajduškem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 841, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 E 8/2017, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. ledna 2019, č. j. 17 Co 305/2018-52, 17 Co 16/2019, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze (soud odvolací) ze dne 21. 1. 2019, č. j. 17 Co 305/2018-52, 17 Co 16/2019, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Nymburce (soud prvního stupně) ze dne 13. 4. 2018, č. j. 10 E 8/2017-36, ve znění usnesení ze dne 22. 11. 2018, č. j. 10 E 8/2017-47, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
Dovolání povinného Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a nelze jej zjistit ani z jeho obsahu. Dovolatel brojí proti právním závěrům odvolacího soudu, aniž by uvedl jakoukoli právní otázku, na níž je napadené rozhodnutí založeno a kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§243f odst. 3 větu druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2019
Mgr. Lucie Jackwethová
pověřená členka senátu