ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1928.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 1928/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobce H. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Josefem Kazdou, advokátem se sídlem v Třeboni, Palackého nám. 653, proti žalované České republice - Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, o vzájemném návrhu žalobce o zaplacení 17 593 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. května 2004, č. j. 22 Cm 138/200-97, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. prosince 2004, č. j. 11 Cmo 225/2004-119, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 53/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2018, č. j. 11 Cmo 13/2017-114, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 12. 12. 2016, č. j. 46 Cm 53/2005-77, ve znění opravného usnesení ze dne 6. 8. 2018, č. j.
46 Cm 53/2005-94, zamítl žalobu na obnovu řízení proti v záhlaví uvedeným usnesením (výrok I.), zamítl žalobu pro zmatečnost, kterou se žalobce domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 11 Cmo 13/2017-114, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalobce Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 7. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu