ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2251.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 2251/2019-140
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně M. P. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550, proti žalovanému O. H. , narozenému XY, bytem v XY, o zaplacení 145.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 27 C 354/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. října 2018, č. j. 14 Co 375/2017-113, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chomutově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. 5. 2017, č. j. 27 C 354/2014-44, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 145.600 Kč s poplatkem z prodlení od 16. 11. 2013 do zaplacení a náklady řízení ve výši 51.082 Kč.
Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 14 Co 375/2017-113, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu co do částky 109.200 Kč s poplatkem z prodlení z této částky od 16. 11. 2013 do zaplacení zamítl (dále též jen „měnící výrok“), ve zbývající části jej (tj. ohledně částky 36.400 Kč s poplatkem z prodlení) potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Dovolání žalobkyně, jež podle obsahu směřuje proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
Předně je třeba zdůraznit, že námitkami, jimiž dovolatelka zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem tak zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek (zejména ve vztahu k závěrům o zaplacení nájemného). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu jejich volného hodnocení zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že odvolací soud provedl všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci, své závěry pečlivě odůvodnil a jeho skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.
Rovněž vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatelka vztáhla vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - 238a o. s. ř.), jednak k otázce, na které dlužné nájemné měly být použity dílčí úhrady nájemného ze strany žalovaného a jednak k otázce (ne)platnosti ujednání nájemní smlouvy o nájemném ve formě naturálního plnění (měla za to, že byly posouzeny v rozporu s judikaturou dovolacího soudu). Na posouzení těchto otázek však napadené rozhodnutí nespočívá.
Odvolací soud vycházel ze zjištění, že žalovaný, byť platil nájemné stanovené v nájemní smlouvě nepravidelně, nemá za období srpen 2011 až duben 2013 dluh na nájemném, neboť namísto zaplacení dlužného nájemného provedl pro žalobkyni na základě ústní dohody různé práce při údržbě a opravách jejích nemovitostí. Závěr odvolacího soudu o neexistenci dluhu na nájemném tak na otázce, zda bylo případné částečné plnění žalovaného započteno na dlužné nájemné podle zásady priority nebo proporcionality (viz dovolatelkou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2014, sp. zn. 26 Cdo 687/2014), vůbec nespočíval. Rovněž ze žádného zjištění odvolacího soudu neplyne, že nájemné bylo sjednáno ve formě naturálního plnění (viz dovolatelkou uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 26 Cdo 558/2002).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 11. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu