ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2630.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 2630/2019-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně Sunmax, a. s. , se sídlem v Brně, Orlí 708/36, IČO 29234140, zastoupené Mgr. Pavlem Riškem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, proti žalovanému J. E. , se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8/8, o vyklizení nebytových prostor a bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 63 C 131/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. února 2019, č. j. 19 Co 268/2018-290, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388 Kč k rukám Mgr. Pavla Riška, advokáta se sídlem v Brně, Jakubská 156/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (odvolací soud) rozsudkem ze dne 20. 2. 2019, č. j. 19 Co 268/2018-290, potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 22. 1. 2018, č. j. 63 C 131/2016-126, jímž uložil žalovanému vyklidit tam specifikované nebytové prostory a byt a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud dovolání žalovaného odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolatel právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek, nesouhlasí s jeho hodnocením provedeného dokazování (zejména výpovědí z podnájemních smluv a jejich doručením). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel k dispozici nemá (viz ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.).
Rovněž mu vytýká, že řízení zatížil vadami, neboť se nevypořádal se všemi jeho námitkami uplatněnými v řízení, své rozhodnutí nedostatečně odůvodnil, rozhodnutí soudu prvního stupně bylo překvapivé a postupem soudů mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237- 238a o. s. ř.).
Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad s provedenými důkazy a že namítané vady řízení dovolací soud z obsahu spisu neshledal.
Dovolatel sice napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o nákladech řízení, avšak tento výrok napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§237, §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 9. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu