ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.2987.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 2987/2019-209
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně OC Spektrum, s.r.o., se sídlem v Praze 1, Novém Městě, Vladislavova 1390/17, IČO: 27159272, zastoupené JUDr. Tomášem Rybářem, Ph.D., advokátkem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 2121/3, proti žalované ALMAF Beauty s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Pitkovicích, Pečárková 176/6, IČO: 24226734, zastoupené Mgr. Liborem Michalcem, advokátem se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29, o zaplacení částky 230 506 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 282/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2019, č. j. 15 Co 93/2019-174, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11 567,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Libora Michalce, advokáta se sídlem v Plzni, Bezručova 184/29.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která jí měla vzniknout tím, že žalovaná bez spravedlivého důvodu ukončila jednání o uzavření nájemní smlouvy.
Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. 10. 2018, č. j. 17 C 282/2017-132, uložil žalované zaplatit žalobkyni 230 506 Kč a náhradu nákladů řízení.
K odvolání žalované Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 2. 4. 2019, č. j. 15 Co 93/2019-174, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a současně rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů.
Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, že žalovaná měla zájem uzavřít smlouvu o nájmu jednotky v obchodním centru ve vlastnictví žalobkyně, a to od 1. 2. 2017. Jednání mezi účastnicemi započala v listopadu 2016 a v jejich průběhu žalobkyně seznámila žalovanou s návrhem nájemní smlouvy a účastnice podepsaly dokument o základních pravidlech nájmu. Žalovaná vznesla k návrhu smlouvy připomínky, z nichž některé žalobkyně do smlouvy zapracovala a zaslala žalované upravený návrh. Žalovaná potvrdila, že jej obdržela, následně však žalobkyni oznámila, že prostory nevyužije. Žalobkyně po dobu jednání s žalovanou nejednala s jiným zájemcem, po ukončení jednání s žalovanou pak uzavřela nájemní smlouvu, v níž bylo sjednáno nižší nájemné, než jaké mělo být v zamýšlené smlouvě s žalovanou.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud shledal jednání žalované poctivým a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018, dovodil, že předpoklady předsmluvní odpovědnosti podle §1729 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen "o. z.", nejsou splněny. Účastnice se totiž nedohodly na výši a způsobu určení nájemného (žalovaná nesouhlasila s tím, že by kromě fixní částky měla platit i nájemné obratové počítané procentní sazbou z ročního obratu), které je třeba považovat za podstatné náležitosti nájemní smlouvy, a žalobkyně tak nemohla důvodně očekávat uzavření smlouvy. Jestliže za této situace žalovaná ukončila jednání o uzavření smlouvy, měla pro to spravedlivý důvod.
Dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, neboť otázka naplnění podmínek vzniku předsmluvní odpovědnosti podle §1729 odst. 1 o. z. byla již v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena a v napadeném rozhodnutí se odvolací soud od tohoto řešení neodchýlil. V rozsudku ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 856/2018, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že z hlediska principu autonomie vůle je zásadní, že vznik případné odpovědnosti za újmu vzniklou ukončením kontraktačního jednání bez spravedlivého důvodu má být spíše výjimkou, nikoli pravidlem, a posouzení spravedlivosti důvodu a tudíž poctivosti či nepoctivosti jednání, nesmí být příliš přísné. Jako spravedlivý důvod by měla být posouzena každá racionální úvaha jednající strany, vycházející z objektivní skutečnosti, ale i z obhajitelného subjektivního přesvědčení podloženého konkrétními okolnostmi v daném místě a čase. Nepoctivost jednání nelze spatřovat v tom, zda jednající strana druhé straně předestře či nikoli celý proces svých úvah, na jejichž základě ukončila jednání o uzavření smlouvy. V daném případě odvolací soud postupoval v souladu s uvedenými závěry a přihlédl ke konkrétním okolnostem, které byly v řízení zjištěny. Podle zjištěného skutkového stavu (jejž podle současné právní úpravy nelze v dovolacím řízení úspěšně zpochybnit) žalobkyně navrhovala, aby žalovaná kromě fixní částky platila i nájemné obratové, žalovaná od počátku jednání s obratovým nájemným nesouhlasila a nebyla ochotna smlouvu s takto koncipovaným způsobem určení nájemného uzavřít. Trvala-li žalobkyně na obratovém nájemném, nemohla důvodně očekávat uzavření smlouvy, a i když navrhla žalované kompromisní řešení (odložení obratového nájemného o jeden rok), nebylo povinností žalované jej přijmout. Ukončila-li žalovaná za těchto okolností jednání o uzavření smlouvy, lze její důvody považovat za spravedlivé.
Byť odvolací soud nepřesně vyjádřil, že výši či způsob určení nájemného je třeba považovat za podstatné náležitosti nájemní smlouvy, je zjevné, že neměl na mysli podstatné náležitosti ve smyslu pojmových znaků jednotlivých smluvních typů, ale náležitosti, které byly podstatné pro obě smluvní strany, neboť dosažení shody o těchto náležitostech pro ně bylo předpokladem uzavření smlouvy. Uvedená nesprávnost přitom nemá vliv na celkovou srozumitelnost napadeného rozhodnutí ani na správnost přijatých závěrů.
Dovolací soud nepřehlédl sdělení žalobkyně, že dovolání podává i proti nákladovému výroku II. rozhodnutí odvolacího soudu. V této části však dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení by navíc ani nebylo přípustné [§237, §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Za této situace dovolací soud dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 23. 10. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu