ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3262.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3262/2019-278
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně D. S. , bytem XY, zastoupené Mgr. Milanem Šikolou, advokátem se sídlem v Brně, Metodějova 450/7, proti žalovanému J. T. , bytem XY, zastoupenému JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 9 C 44/2014, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2019,
č. j. 8 Co 197/2019-240, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. června 2019, č. j. 8 Co 197/2019-240, se mění takto:
Usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 25. dubna 2019, č. j. 9 C 44/2014-216, se mění ve výroku I. tak, že dovolací řízení se nezastavuje .
Odůvodnění:
Žalovaný podal odvolání proti rozsudku ze dne 27. června 2018, č. j. 9 C 44/2014-175, jímž Okresní soud ve Vsetíně (soud prvního stupně) vyhověl žalobě žalobkyně D. S. a uložil mu povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku tam specifikovaný byt; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků. Usnesením ze dne 31. srpna 2018, č. j. 9 C 44/2014-186, pak soud prvního stupně vyhověl jeho návrhu (podanému v průběhu odvolacího řízení) a přiznal mu osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.
V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. října 2018, č. j. 8 Co 299/2018-203, vyhověl návrhu, aby do řízení na místo dosavadní žalobkyně D. S. vstoupila obchodní společnost Realcorp a. s., se sídlem v Kroměříži, náměstí Míru 1551/6, IČO: 01424963. Proti citovanému usnesení podal žalovaný dovolání, avšak usnesením ze dne 25. dubna 2019, č. j. 9 C 44/2014-216, soud prvního stupně dovolací řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z dovolání a rozhodl o nákladech řízení. K jeho odvolání pak Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 5. června 2019, č. j. 8 Co 197/2019-240, zastavovací usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně správně dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v tehdy účinném znění (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“, resp. „zákon o soudních poplatcích“), nezaplatil-li žalovaný dovolací poplatek ve stanovené patnáctidenní lhůtě od doručení výzvy (usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. dubna 2019, č. j. 9 C 44/2014-215) a ani v této lhůtě nepožádal o osvobození od soudních poplatků (k jeho žádosti podané po marném uplynutí stanovené lhůty nelze přihlížet).
Pro úplnost zbývá dodat, že následně odvolací soud rozsudkem ze dne 26. července 2019, č. j. 8 Co 299/2018-264, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 27. června 2018, č. j. 9 C 44/2014-175, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků, avšak již ve vztahu mezi žalobkyní obchodní společností Realcorp a. s., se sídlem v Kroměříži, náměstí Míru 1551/6, IČO: 01424963, a žalovaným. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. srpna 2019.
Proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu ze dne 5. června 2019, č. j. 8 Co 197/2019-240, podal žalovaný rovněž dovolání. Měl za to, že je přípustné podle §237 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka, „zda se účinky rozhodnutí soudu o osvobození účastníka řízení od zaplacení soudního poplatku v plném rozsahu a na celé řízení vztahují také na dovolací řízení, jehož předmětem je nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, předcházející pravomocnému rozhodnutí ve věci samé“. S poukazem na dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci pak namítl, že bylo-li mu rozhodnutím soudu prvního stupně přiznáno osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu, pak jeho účinky nezanikají a trvají až do pravomocného rozhodnutí ve věci samé, a tudíž i pro dovolací řízení, jehož předmětem je nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu. Dále namítl, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jestliže v tam popsané situaci jej k zaplacení dovolacího poplatku nevyzval Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb.), nýbrž soud prvního stupně, který také dovolací řízení pro nezaplacení dovolacího poplatku zastavil, ačkoliv tak měl učinit dovolací soud (podle §9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb.). Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud napadené usnesení změnil tak, že dovolací řízení se nezastavuje.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání žalovaného (dovolatele) bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 o.s.ř., neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo odvolací řízení skončeno a které závisí na vyřešení otázky procesního práva (kterou výstižně formuloval dovolatel), „zda se účinky rozhodnutí soudu o osvobození účastníka řízení od zaplacení soudního poplatku v plném rozsahu a na celé řízení vztahují také na dovolací řízení, jehož předmětem je nemeritorní rozhodnutí odvolacího soudu, předcházející pravomocnému rozhodnutí ve věci samé“ , tj. otázky, která v této podobě nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena .
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posléze uvedenou vadu dovolatel v dovolání rovněž uplatnil. Dovolací soud se však nejprve zabýval otázkou naplněnosti uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 věty první o.s.ř., neboť povaha vytýkané vady řízení tomu nebrání.
V dlouhodobě ustálené soudní praxi není, a to i vzhledem k doslovnému znění ustanovení §138 odst. 1 o.s.ř., které v průběhu doby nedoznalo prakticky žádných změn, pochyb o tom, že soud může poskytnout osvobození od soudních poplatků nejen zcela, ale také zčásti nebo na pouhou část řízení či jen pro některé soudní poplatky, anebo jen pro některé úkony. Obecně však platí, že neomezil-li přiznané osvobození v žádném směru, vztahuje se na celé řízení a má zpětnou účinnost; soudní poplatky zaplacené před právní mocí rozhodnutí o osvobození se však nevracejí. Přiznané osvobození od soudních poplatků zásadně zaniká právní mocí rozhodnutí, kterým se řízení o věci končí; poté se z něj vychází jen při vydání doplňujících nebo opravných rozhodnutí. Na dovolací řízení, na řízení o žalobě na obnovu řízení nebo na řízení o žalobě pro zmatečnost se již nevztahuje (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I. §1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck, 2009, str. 953-954, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. června 2003, sp. zn. 29 Odo 22/2002, uveřejněné pod č. 137/2003 časopisu Soudní judikatura).
Jestliže přiznané osvobození od soudních poplatků, které nebylo nijak omezeno, zaniká až právní mocí rozhodnutí, kterým se končí řízení o věci, není na místě (je dokonce přímo vyloučena) úvaha, že do právní moci rozhodnutí ve věci samé by mohla být z přiznaného osvobození některá část řízení, s výjimkou řízení o objektivně nepřípustném dovolání ve smyslu §238 o.s.ř. – viz posléze uvedený výklad – (snad) vyloučena; takový náhled je z logického hlediska neudržitelný. Proto dovolací soud zastává názor (totožný s dovolatelovým názorem), že takové osvobození se vztahuje i na řízení o dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému před pravomocným skončením řízení ve věci samé, nejde-li o řízení o dovolání objektivně nepřípustném podle §238 o.s.ř . Novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. bylo totiž s účinností od 30. září 2017 vloženo do zákona o soudních poplatcích ustanovení §11a, z něhož vyplývá, že jde-li o objektivně nepřípustné dovolání, přiznané osvobození se neuplatní, bylo-li takové dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o.s.ř. Neuplatní-li se ve smyslu ustanovení §11a zákona č. 549/1991 Sb. ovšem přiznané osvobození podle §138 odst. 1 o.s.ř. tehdy, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle §238 o.s.ř. (v podstatě jako sankce za dovolání, které bylo podáno přesto, že je ve smyslu §238 o.s.ř. objektivně nepřípustné), pak z toho současně nepřímo vyplývá, že se uplatní v případech, kdy takto odmítnuto nebude.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 o.s.ř. a jeho obsahové konkretizace
(§241a odst. 3 o.s.ř.) správné. Jelikož dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud je změnil (podle §243d odst. 1 písm. b/ o.s.ř. ve spojení s ustanovením §243f odst. 4 věty za středníkem o.s.ř.), jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí. Za této situace se již – z důvodu nadbytečnosti – nezabýval existencí namítané vady řízení.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48 v sešitě č. 6 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V daném případě totiž bude na soudu prvního stupně, aby posléze věc předložil k rozhodnutí o dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. října 2018, č. j. 8 Co 299/2018-203.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu