ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3627.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 3627/2018-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v exekuční věci oprávněné městské části Praha 10 , se sídlem v Praze 10, Vršovická 1429/68, IČO 00063941, proti povinnému K. R. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Daliborem Čertokem, advokátem se sídlem v Praze 10, Sněženková 3073/10, vyklizením bytu a pro 3.200 Kč, o zastavení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 EXE 2467/2017, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2018, č. j. 35 Co 149/2018-64, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 (soud prvního stupně) ze dne 12. 3. 2018, č. j. 49 EXE 2467/2017-48, jímž zamítl návrh povinného na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem JUDr. Igorem Ivankem, Exekutorský úřad Praha 10.
Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“.
Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§237–238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení §237 o. s. ř. nebo jeho části. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (zřejmě i proto, že nesprávně vycházel z přípustnosti dovolání upravené v o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012).
Dovolatel ani nevymezil důvod dovolání (§241a odst. 3 o. s. ř.), brojí proti právním závěrům odvolacího soudu, aniž by uvedl jakoukoli právní otázku, na níž je napadené rozhodnutí založeno a kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat. Jeho argumentace navíc směřuje pouze vůči obsahu vykonávaných rozhodnutí, jejichž obsahem je však exekuční soud vázán a není proto oprávněn přezkoumávat jejich správnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž dovolatel zpochybnil správnost skutkových zjištění a jimiž odvolacímu soudu vytýká nedostatky odůvodnění napadeného rozhodnutí, uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 1. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu