ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3846.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 3846/2018-138
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobkyně E.R.O.C. s.r.o. , se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Petřínská 489/5, IČO: 63672332, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, proti žalované PAYCO a.s. , se sídlem v Praze 7, Přístavní 1363/1, IČO: 26214628, zastoupené Mgr. Martinem Štuksou, advokátem se sídlem v Praze 4, Kaplická 1037/12, o zaplacení částky 47.852,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 72.696,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 29 C 97/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. 72 Co 89/2018-112, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.550,- Kč k rukám Mgr. Roberta Vladyky, advokáta se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2018, č. j. 72 Co 89/2018-112, k němuž se žalobkyně prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť dovolatelka v něm neuplatnila (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 věty první a odst. 3 o.s.ř. Ve skutečnosti totiž použila nezpůsobilý důvod, jehož prostřednictvím se pokusila zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, resp. způsobu hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní závěr o jejím prodlení (tj. prodlení pronajímatelky /věřitelky/) s převzetím pronajatých nebytových prostor od žalobkyně (nájemkyně /dlužnice/) při skončení nájmu (uplynutím sjednané doby dne 31. prosince 2014) podle §1975 ve spojení s §2225 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Přitom skutková zjištění, k nimž odvolací soud dospěl, nejsou – zejména vzhledem k obsahu emailové komunikace účastnic týkající se odevzdání nebytových prostor při skončení nájmu – natolik vadná, že by ve svém důsledku představovala porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod; nešlo zde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu z 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl.ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů).
S přihlédnutím k uvedenému lze uzavřít, že podstatou dovolacích námitek jsou především výtky týkající se nedostatečně, resp. nesprávně zjištěného skutkového stavu, příp. vadného hodnocení provedených důkazů. V tomto směru tedy dovolatelka ve skutečnosti namítla, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět také k odlišným právním závěrům ohledně posouzení otázky „předání nebytového prostoru… při ukončení nájemního vztahu, plnění povinností z tohoto jednání a práva k uplatnění smluvních sankcí s tímto jednáním souvisejících“ .
Nelze ani přehlédnout, že předkládala-li dovolatelka k dovolacímu přezkumu řešení uvedené otázky za použití dovolací námitky, že „předání jednoho klíče ( od nebytových prostor dne 5. ledna 2015 ) nelze považovat za předání nebytového prostoru se všemi účinky, které stanoví §2292 o. z.“ , tak na vyřešení takto postavené otázky napadené rozhodnutí ve skutečnosti nespočívá (nezávisí). Odvolací soud totiž nehodnotil (a – logicky vzato – ani hodnotit nemohl), zda žalobkyně odevzdala nebytové prostory dovolatelce již dne 5. ledna 2015, vyšel-li z úvahy, že dovolatelka se ocitla v prodlení ve smyslu §1975 o. z., jestliže od ní odmítala nebytové prostory převzít (až do 12. ledna 2015) s poukazem na jejich nadměrné opotřebení, resp. poškození.
V této souvislosti nelze ani ztratit ze zřetele, že dovolatelka se dožadovala, aby žalobkyně byla postižena smluvní sankcí za prodlevu s předáním nebytových prostor v délce jednoho týdne (v době od 6. ledna 2015 do 12. ledna 2015), za situace, kdy ona sama pro ni byla nedostupná (a způsobila tak prodlevu v „procesu“ předávání nebytových prostor, jenž zde probíhal v podstatě již od 10. prosince 2014) po dobu takřka dvojnásobnou (v době od 24. prosince 2014 do 5. ledna 2015).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 14. 5. 2019
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu