ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3976.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3976/2019-111
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně obec Doubrava , se sídlem obecního úřadu Doubrava 599, IČO 562424, zastoupené Mgr. Marcelou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 470/17, proti žalované A. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Janou Brhlovou, advokátkou se sídlem v Karviné, Karola Śliwky 129/12, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 106 C 68/2018, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. června 2019, č. j. 71 Co 216/2019-84, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 271 Kč , k rukám Mgr. Marcely Staňkové, advokátky se sídlem v Havířově, Dlouhá třída 470/17, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 31. 5. 2019, č. j. 106 C 68/2018-79, zamítl návrh žalované na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2019, č. j. 106 C 68/2018-64, kterým byla žalované uložena povinnost vyklidit tam specifikovaný byt.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. 71 Co 216/2019-84, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Dovolání žalované Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu