ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.4431.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 4431/2018-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně Z. V., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Františkem Kaletou, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní 1293/3, proti žalovaným 1) statutárnímu městu Ostravě, městskému obvodu Slezská Ostrava , se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Těšínská 138/35, 2) M. V. , narozenému XY, bytem XY, o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 215/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. září 2018, č. j. 71 Co 216/2018-125, ve znění usnesení ze dne 6. září 2018, č. j. 71 Co 216/2018-127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud určil, že „výpověď z nájmu bytu č. XY, o velikosti 1+1 s příslušenstvím nacházejícího se v 1. nadzemním podlaží domu č. p. XY, stojícím na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obec XY, (dále též jen „Výpověď" a „Byt“) sepsaná 1. žalovaným dne 12. 4. 2016 a doručená žalobkyni dne 25. 4. 2016, není oprávněná a je neplatná“. Nesouhlasila s tím, že by dlužila nájemné za sedm měsíců, jak je ve Výpovědi uvedeno, ale pouze za čtyři měsíce, a to navíc z důvodu sociální tísně vzniklé tím, že jí byl neoprávněně odepřen nárok na sociální dávky.
Okresní soud v Ostravě (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 61 C 215/2016-102, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II. a III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 9. 2018, č. j. 71 Co 216/2018-125, ve znění usnesení ze dne 6. 9. 2018, č. j. 71 Co 216/2018-127, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků (výrok II. a III.). Shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaný 2) jako společní nájemci Bytu porušili své povinnosti vyplývající z nájmu zvlášť závažným způsobem ve smyslu §2291 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, neboť (ke dni doručení výpovědi) nezaplatili nájemné minimálně za čtyři měsíce a nedoplatek vyúčtování služeb za rok 2014. Žalovaný 1) jako pronajímatel proto měl možnost dát jim výpověď bez výpovědní doby podle §2291 odst. 1 o. z. nebo s tříměsíční výpovědní dobou podle §2288 odst. 1 písm. a) o. z., přičemž této (druhé) možnosti využil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neplatila nájemné řádně již před posuzovaným obdobím a dluh na nájemném neuhradila, neshledal, že by Výpověď byla v rozporu s dobrými mravy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, k němuž se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil žalovaný 1). Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť dovoláním zpochybněnou otázku, zda je naplněn výpovědní důvod podle §2288 odst. 1 písm. a) o. z., odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
Oprávněnost Výpovědi ze dne 12. 4. 2016 posuzoval dovolací soud (stejně jako odvolací soud) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále opět jen „o. z.“ (§3074 odst. 1 o. z.).
Závěr odvolacího soudu, že nezaplacení nájemného za dobu čtyř měsíců je porušením povinností nájemce zvlášť závažným způsobem a že v takovém případě má pronajímatel možnost dát mu výpověď podle §2291 odst. 1 o. z. nebo podle §2288 odst. 1 písm. a) o. z., je v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016, či ze dne 11. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4872/2017). Z ustanovení §2288 odst. 1 písm. a) a §2291 odst. 1 o. z. je zřejmé, že zákon rozlišuje různé stupně intenzity porušení povinností nájemce a v §2291 odst. 2 o. z. přitom jako porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem mimo jiné označuje neplacení nájemného a nákladů za služby za dobu alespoň tří měsíců. Výpovědní důvod podle §2288 odst. 1 písm. a) o. z., pro který postačuje hrubé porušení povinnosti vyplývající z nájmu (tedy nižší intenzity), je v projednávané věci dán.
Odkaz dovolatelky na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2005, sp. zn. 26 Cdo 2751/2004, je nepřípadný, neboť poukazované rozhodnutí se zabývá výkladem hrubého porušení povinnosti nájemce podle §711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.", ve skutkově odlišné situaci, kdy nájemci bylo vyčítáno porušení povinnosti jiné než v zákoně označené jako „hrubé". Jeho závěr, že pro naplnění výpovědního důvodu je třeba, aby porušení povinnosti nájemcem dosáhlo určité (vyšší) intenzity, se proto v projednávané věci neuplatní.
Dovolatelkou tvrzené nepříznivé finanční a sociální poměry by mohly být významné toliko pro posouzení, zda Výpověď není v rozporu s dobrými mravy (srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4848/2016). Odvolací soud se těmito tvrzeními zabýval, avšak v situaci, kdy nájemné nebylo řádně placeno již před posuzovaným obdobím a kdy dluh na nájemném nebyl uhrazen, neshledal dovolací soud zjevně nepřiměřenou úvahu, že Výpověď dobrým mravům neodporuje.
Dovolací soud nepřehlédl ani sdělení dovolatelky, že dovolání podává i proti nákladovým výrokům II. a III. rozhodnutí odvolacího soudu. Zastává však - s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o. s. ř.) - názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedeným výrokům postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 6. 3. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu