ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.822.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 822/2019-176
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce L. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jakubem Hájem, advokátem se sídlem ve Vizovicích, Palackého Nám. 354, proti žalovanému Zemědělskému družstvu „Agroholding“ se sídlem v Bernarticích , se sídlem v Bernarticích č. p. 111, IČO 47151544, zastoupenému JUDr. Igorem Krajčíkem, advokátem se sídlem v Lipové č. p. 271, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 3 C 102/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 11. září 2018, č. j. 75 Co 62/2018-137, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám Mgr. Jakuba Háje, advokáta se sídlem ve Vizovicích, Palackého Nám. 354, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (odvolací soud) ze dne 11. 9. 2018, č. j. 75 Co 62/2018-137, kterým změnil rozsudek Okresního soudu v Jeseníku (soud prvního stupně) ze dne 13. 11. 2017, č. j. 3 C 102/2016-111 (jímž uložil žalovanému povinnost vyklidit tam specifikované pozemky a rozhodl o náhradě nákladů řízení), tak, že zpřesnil označení pozemků, a také uložil žalovanému jejich vyklizení, současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Dovolatel vztáhl vylíčení, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), jen k posouzení otázky, na jejímž řešení napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Odvolací soud (soud prvního stupně) projednávanou věc posoudil podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013. Své rozhodnutí založil na závěru, že dnem rozhodným pro vznik právních účinků vkladu vlastnického práva není den uzavření kupní smlouvy, nýbrž den, kdy byl u příslušného katastrálního úřadu návrh na vklad podán. Uzavřel, že výpověď z nájmu daná žalovanému paní Š. P. – právní předchůdkyní žalobce – je platná, neboť byla učiněna v době, kdy byla vlastnicí (pronajímatelkou) předmětných pozemků. Vychází-li právní posouzení učiněné odvolacím soudem ze závěru, že výpověď z nájmu předmětných pozemků dala žalovanému jejich vlastnice (pronajímatelka), pak je zřejmé, že na řešení otázky - zda je k dání výpovědi z nájmu oprávněna osoba odlišná od pronajímatele - kterou žalovaný formuloval v dovolání a k níž vztáhl vylíčení předpokladů přípustnosti dovolání, rozhodnutí odvolacího soudu vůbec nespočívá.
Vylíčení přípustnosti dovolání tak žalovaný nevztáhl k žádné otázce procesního nebo hmotného práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (nebo na kterou se vztahují další kritéria přípustnosti dovolání vymezená §237-283a o. s. ř.). Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. §242 odst. 3 větu první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 29 Cdo 311/2015, uveřejněné pod číslem 50/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Námitkami, jimiž dovolatel odvolacímu soudu vytýká neprovedení navržených důkazů, nedostatky odůvodnění, změnu významu žalobního petitu a zpochybňuje správnost skutkových zjištění (hodnocení provedeného dokazování), uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení může totiž dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237–238a o. s. ř.).
Uplatněním jiného dovolacího důvodu, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., je i zpochybnění právního posouzení věci učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek. Samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Dovolatel sice napadl dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění; navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první (ve spojení s §243f odst. 3) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudního výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 4. 6. 2019
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu