ECLI:CZ:NS:2019:26.ND.463.2019.1
sp. zn. 26 Nd 463/2019-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobců a) D. H. , narozeného XY, bytem XY, b) V. J. , narozené XY, bytem XY, c) J. D. , narozeného XY, bytem XY, d) A. M. , narozeného XY, bytem XY, e) T. M. , narozeného XY, bytem XY, f) J. S. , narozené XY, bytem XY, zastoupených Mgr. Nadeždou Priečinskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Zborovská 619/49, proti žalovanému M. M., narozenému XY, bytem XY, o splnění povinnosti dokončit výstavbu obslužné komunikace, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 182/2019, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 24 C 182/2019 se nepřikazuje Okresnímu soudu Praha-východ.
Odůvodnění:
Žalobou podanou u Okresního soudu Brno-venkov dne 16. 7. 2019 se žalobci domáhají, aby soud uložil žalovanému povinnost „řádně dokončit výstavbu obslužné komunikace na pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, obec XY, v souladu se stavebním povolením vydaným Městským úřadem Brandýs nad Labem – Stará Boleslav, odbor dopravy, dne 29. 4. 2013, č. j. 150/13305/2013, a ověřenou projektovou dokumentací dle tohoto stavebního povolení“.
Žalobci v uvedené žalobě navrhli přikázání věci Okresnímu soudu Praha-východ z důvodu vhodnosti s tím, že všichni bydlí v XY, příp. v obvodu Okresního soudu Praha-východ, a s ohledem na hospodárnost řízení (např. i s ohledem na cestovné) by bylo vhodnější, aby věc byla delegována Okresnímu soudu Praha-východ, který „je rovněž lépe znalý místních poměrů“ a bude pro něj snazší „dosáhnout důkazy“.
Žalovaný s návrhem na delegaci nesouhlasil a trval na projednání věci u Okresního soudu Brno-venkov.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu Brno-venkov – a Okresnímu soudu Praha-východ, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobců na přikázání věci jinému soudu projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V posuzovaném případě se o takovou výjimku nejedná, neboť samotná okolnost, že účastníci řízení mají bydliště mimo obvod působnosti příslušného soudu (Okresního soudu Brno-venkov), není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod k přikázání věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009), zvláště když není z ničeho zřejmé, že se nemohou pro nějaké závažné důvody dostavit k jednání u příslušného soudu (žalobci nic takového netvrdí).
Stejně tak nemůže Nejvyšší soud považovat za zásadní důvod ani skutečnost, že v řízení by vedle dalších důkazních prostředků mohlo být potřebné provést místní šetření, neboť sama o sobě ještě neodůvodňuje přikázání věci soudu, který není místně příslušným, když provedení místního šetření lze řešit cestou dožádání podle ustanovení §39 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Nd 310/2017).
Navíc v přezkoumávané věci s návrhem žalobců žalovaný výslovně nesouhlasil.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobcům na přikázání věci Okresnímu soudu Praha-východ podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalovaný s přikázáním předmětné věci Okresnímu soudu Praha-východ nesouhlasil.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu