ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1044.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1044/2019-231
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce Ahepjukova 3133, bytového družstva , se sídlem v Ostravě, Ahepjukova 2798/31, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 26842190, zastoupeného Mgr. Jakubem Vyroubalem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Poděbradova 1243/7, PSČ 702 00, proti žalovanému L.K. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Radimem Kubicou, advokátem, se sídlem ve Frýdku Místku, Ó. Lysohorského 702, PSČ 738 01, o zaplacení 494.800 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 Cm 318/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2018, č. j. 8 Cmo 205/2018-198, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28. 6. 2018, č. j. 8 Cm 318/2017-175, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 494.800 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 12. 12. 2015 do zaplacení (výrok I.), co do dalších žalobou uplatněných úroků z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] K odvolání žalovaného Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. potvrdil (první výrok), v části směřující proti výroku II. rozsudku soudu prvního stupně odvolání odmítl (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Namítá-li dovolatel, že odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku poučovací povinnosti soudu prvního stupně, když tento v rozporu s §118a odst. 2 o. s. ř. účastníky nepoučil o odlišném právním posouzení žalobního nároku a s ním spojeným přenesením důkazního břemene na dovolatele, opomíjí, že odvolací soud napadené rozhodnutí na závěru o neunesení důkazního břemene nezaložil. Odvolací soud měl v projednávané věci z rozhodných skutečností za prokázány všechny předpoklady pro vznik odpovědnosti dovolatele, včetně porušení povinnosti péče řádného hospodáře; otázkou přenosu důkazního břemene na dovolatele se nezabýval.
[5] Řešení dovolatelem vznesené otázky se tak nemůže projevit v poměrech dovolatele, a proto nemůže založit přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4934/2014, ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4562/2014, či ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[6] Nadto nelze přehlédnout, že dovolatel se se změnou právní kvalifikace měl (a mohl) seznámit již v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2017, č. j. 11 Co 199/2017-125, který - odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4095/2016 - žalobní nárok v projednávané věci hmotněprávně kvalifikoval jako nárok na náhradu škody vyplývající z porušení povinnosti péče řádného hospodáře při výkonu funkce předsedy představenstva družstva.
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu