Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.01.2019, sp. zn. 27 Cdo 1120/2018 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1120.2018.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1120.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 1120/2018-340 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce J. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem, se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, PSČ 272 01, proti žalovanému Družstvu Levá 392, bytovému družstvu , se sídlem v Praze 4, Levá 392/19, PSČ 147 00, identifikační číslo osoby 25088912, zastoupenému JUDr. Hanou Schelovou Bachrachovou, Ph.D., LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1658/11, PSČ 130 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 106/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2017, č. j. 14 Cmo 349/2016-223, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 3.400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně. Odůvodnění: [1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2016, č. j. 74 Cm 106/2015-182, určil, že „navrhovatel“ je členem žalovaného, a to od jeho založení dne 27. 5. 1996 (výrok I.), přiznal odměnu zástupci „navrhovatele“ (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalovaného nahradit státu náklady řízení (výrok III.) a zaplatit soudní poplatek za řízení (výrok IV.). [2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je členem žalovaného; ve výroku III. a IV. je změnil tak, že neuložil žalovanému zaplatit náhradu nákladů řízení ani soudní poplatek (první výrok), ve výroku II. je „ve správném znění“ potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). [3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř. [4] Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že porušil poučovací povinnost soudu a že postupoval v rozporu se zásadou zákazu překvapivých rozhodnutí, poukazuje na údajnou vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; tato námitka tak dovolání přípustným nečiní. [5] Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. V situaci, kdy se otázkou, zda žalobce byl vyloučen z Lidového bytového družstva Praha 4 (právního předchůdce žalovaného), zabýval již soud prvního stupně, mohlo být rozhodnutí odvolacího soudu (byť založené na opačném závěru, než který učinil soud prvního stupně) „překvapivým“ jen pro účastníka řízení ochrany svých procesních práv nedbalého a na jednání odvolacího soudu nepřipraveného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněný pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). [6] Uplatnění odlišného právního názoru odvolacího soudu nevyvolalo potřebu doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazujících), takže nebylo na místě ani poučení podle ustanovení §118a o. s. ř. (k tomu srov. např. důvody shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 300/2010, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2392/2017). [7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). [8] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu. V Brně dne 22. 1. 2019 JUDr. Marek Doležal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/22/2019
Spisová značka:27 Cdo 1120/2018
ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.1120.2018.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Poučovací povinnost soudu
Dotčené předpisy:§118a o. s. ř.
§237 o. s. ř.
§241a odst. 1 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2019-04-05