ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.149.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 149/2019-1286
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce I. G. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Richardem Malečkem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Lužná 716/2, PSČ 160 00, proti žalované České republice – Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 525/15, PSČ 118 10, identifikační číslo osoby 00006947, o zaplacení 167.955.700 Kč s příslušenstvím, 1.071.000 Kč s příslušenstvím, 1.785.000 Kč s příslušenstvím a 2.380.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 319/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. 5 Cmo 169/2018-1232, takto:
Návrh žalované na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. 5 Cmo 169/2018-1232, se zamítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 12. 2017, č. j. 15 Cm 319/2006-1149:
1) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 102.332.100 Kč s příslušenstvím (výrok I.),
2) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1.071.000 Kč s příslušenstvím (výrok II.),
3) uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 1.785.000 Kč s příslušenstvím (výrok III),
4) zamítl žalobu o zaplacení 65.623.600 Kč s příslušenstvím (výrok IV.),
5) zamítl žalobu o zaplacení 2.380.000 Kč s příslušenstvím (výrok V.),
6) uložil žalobci povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 17.510,41 Kč (výrok VI.),
7) uložil žalované povinnost zaplatit České republice náklady řízení ve výši 27.388,09 Kč (výrok VII.) a
8) uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.303.057 Kč (výrok VIII.).
[2] K odvolání žalobce i žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 10. 2018, č. j. 5 Cmo 169/2018-1232:
1) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a
2) uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 592.552,50 Kč (druhý výrok).
[3] Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne, respektive aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Dovolatelka v dovolání navrhuje taktéž odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu. Návrh na odklad vykonatelnosti zdůvodňuje tím, že neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí by jí hrozila „závažná újma“, neboť by musela vynaložit „nezanedbatelný finanční obnos na úkor daňových poplatníků“. Nadto uvádí, že splní-li, co jí napadeným rozsudkem uložil odvolací soud, hrozí „riziko, že žalobce nebude motivován značný finanční obnos vrátit, případně, že se tento (finanční obnos) či jeho podstatná část stane nevymahatelnou.“
[5] Žalobce ve vyjádření k dovolání s odkladem vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu nesouhlasí. Uvádí, že návrh dovolatelky „naprosto nechápe“, protože již 8. 11. 2018 (tedy v den, kdy bylo datováno dovolatelkou podané dovolání) došlo ze strany dovolatelky „k úplnému uhrazení rozsudkem přiznaného plnění ve prospěch žalobce.“ Podle mínění žalobce tím dala dovolatelka „srozumitelně najevo, že rozsudek odvolacího soudu nerozporuje.“ K tomu žalobce dodává, že dovolatelka neprokázala, v čem spočívá závažná újma, která by jí bývala měla hrozit neprodleným výkonem napadeného rozsudku či exekucí.
[6] Usnesením ze dne 30. 4. 2019, č. j. 27 Cdo 149/2019-1280, Nejvyšší soud vyzval dovolatelku, aby se písemně vyjádřila, zda splnila, co jí bylo uloženo rozsudkem soudu prvního stupně.
[7] V reakci na výzvu Nejvyššího soudu dovolatelka ve vyjádření (datovaném 15. 5. 2019) uvedla, že „po bezvýsledné snaze domluvit se se žalobcem ohledně posečkání s platbou částky pravomocně přiznané rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2017, č. j. 15 Cm 319/2006-1149, do rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, žalovaná tuto (platbu) z opatrnosti (...) skutečně uhradila.“ Přitom dovolatelka zdůraznila, že „tato skutečnost (...) nic nemění na právním názoru (...) o nedůvodnosti žalobního návrhu žalobce.“
[8] Podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném (od 30. 9. 2017), které se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
[9] Již v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu §243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že:
1) dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně),
2) podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci,
3) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí [dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí] by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech,
4) podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné,
5) odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).
[10] K tomu srov. například i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 (uveřejněného pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[11] Navrhuje-li dovolatelka, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost prvního výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. 5 Cmo 169/2018-1232, v části, v níž Vrchní soud v Praze potvrdil výroky IV., V. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2017, č. j. 15 Cm 319/2006-1149, nemůže být její návrh úspěšný.
[12] Je tomu tak proto, že v tomto rozsahu je její dovolání subjektivně nepřípustné, neboť k podání dovolání je subjektivně oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala (procesní) újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší či změní (k tomu srov. například již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1760/98).
[13] Část prvního výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu, kterou odvolací soud potvrdil výroky IV., V. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2017, č. j. 15 Cm 319/2006-1149, dovolatelce nezpůsobuje (procesní) újmu, kterou by bylo možné odstranit zrušením či změnou dotčené části napadeného rozsudku odvolacího soudu. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti této části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, tedy není (subjektivně) přípustné, a z tohoto důvodu nelze odložit vykonatelnost dotčené části prvního výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu (viz výše).
[14] Nejvyšší soud proto návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti prvního výroku napadeného rozsudku odvolacího soudu – v části, v níž odvolací soud potvrdil výroky IV., V. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2017, č. j. 15 Cm 319/2006-1149 – zamítl.
[15] Ani ve zbývajícím „rozsahu“ však Nejvyšší soud nevyhověl návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť nelze souhlasit s tím, že by jí neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila závažná újma na jeho právech.
[16] Argumentace dovolatelky v tomto směru (viz odstavec [4] výše) je zjevně nepřiléhavá v situaci, kdy dovolatelka předmětnou částku již uhradila žalobci dobrovolně. Podle ustanovení §243 písm. a) o. s. ř. nelze totiž odložit vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu, které dovolatelka předtím splnila dobrovolně (srov. například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2018, sp. zn. 25 Cdo 400/2018).
[17] Návrh dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu proto Nejvyšší soud zamítl i ve zbývajícím „rozsahu“ jako nedůvodný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 5. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu