ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2083.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2083/2018-360
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Šukem v právní věci žalobkyně M. R. , narozené XY, bytem XY, proti žalovanému J. R. , narozenému XY, zemřelému 9. 5. 2010, naposledy bytem XY, o zrušení společného nájmu družstevního bytu a garáže, o žalobě na obnovu řízení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 9. 2008, č. j. 6 C 177/2008-62, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008, č. j. 23 Co 549/2008-79, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 6 C 177/2008, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2017, č. j. 27 Co 285/2017-341, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 4. 7. 2017, č. j. 6 C 177/2008-334, podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon“) zastavil řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení ze dne 12. 12. 2016, č. j. 27 Co 649/2016-315 [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 8. 2017, č. j. 27 Co 285/2017-341, k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti posledně označenému usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž požádala o osvobození od soudního poplatku za dovolací řízení v plném rozsahu a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Podle §241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec první věta první). Odstavec první citovaného ustanovení neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání (odstavec druhý písm. a/). Dovolání fyzické osoby musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeného v odstavci 2 písm. a/, advokátem nebo notářem (odstavec čtvrtý).
Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec první). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec druhý).
Otázku, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací, neboť (opětovné) posuzování této otázky soudem prvního stupně by vedlo k neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu §138 a §30 o. s. ř. pro dovolací řízení, neboť dovolatelka své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu §138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, publikované pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5438/2014, ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 286/2015, nebo ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 2674/2016].
Soud prvního stupně zastavil řízení o dovolání proti usnesení č. j. 27 Co 649/2016-315, neboť dovolatelka (přes výzvu soudu prvního stupně ze dne 7. 6. 2017, č. j. 6 C 177/2008-333) nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek z podaného dovolání. Závěr odvolacího soudu, jenž postup soudu prvního stupně shledal souladným se zákonem, odpovídá §9 odst. 1 zákona, jakož i ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 1773/2017).
Za této situace není důvodné, aby byl dovolatelce pro dovolací řízení ustanoven zástupce; je zřejmé, že by se jednalo o zbytečné vynakládání prostředků státu na to, aby bylo v dovolacím řízení při uplatňování zřejmě bezúspěšného práva zajištěno povinné zastoupení dovolatelky.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolatelce zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a kdy dovolatelka neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud řízení o dovolání zastavil (§241b odst. 2, §104 odst. 2 a §243f odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že – ačkoliv tak neučinil ani soud prvního stupně– nevyzýval dovolatelku ke splnění podmínky povinného zastoupení podle §241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebude-li dovolatelka v dovolacím řízení zastoupena advokátem (zastavení dovolacího řízení). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatelka byla v minulosti ke splnění této podmínky vyzvána v souvislosti s podáním dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2015, č. j. 27 Co 452/2015-93, a důsledky nesplnění této podmínky jsou jí známy (což ostatně plyne též z obsahu dovolání).
Ve vztahu k požadavku povinného zastoupení není poučení nezbytné, jestliže se dovolatelce takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích, resp. ve vztahu k jinému dovolání podanému dříve v téže věci, neboť v takové situaci se jeví setrvání na požadavku opakovaného poučení pro další dovolací řízení neefektivním a formalistickým [k tomu srov. závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, či ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. I. ÚS 1962/2018 (přijatého v obdobné dovolatelčině věci), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016].
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. 7. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu