ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2747.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2747/2018-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce B. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalovanému L. Š. , narozenému XY, bytem XY, o náhradu škody, o žalobách na obnovu řízení a pro zmatečnost podaných žalobcem proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2006, č. j. 20 Co 277/2006-176, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 3. 2000, č. j. 5 C 20/94-66, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 4/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 4. 2018, č. j. 4 Co 278/2017-192, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2017, č. j. 37 C 4/2012-183, zastavil řízení o žádostech žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro sepis odůvodnění odvolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2017, č. j. 37 C 4/2012-179 (výrok I.), vyzval žalobce, aby odvolání proti tomuto rozhodnutí doplnil o zákonné náležitosti (výrok II.) a poučil jej o následcích nesplnění výzvy (výrok III.).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 2018, č. j. 4 Co 278/2017-192, k odvolání žalobce potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Podle §238 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek [písmeno i/], a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce [písmeno j/].
Právě o tento případ jde v posuzované věci. Nejvyšší soud proto - aniž v souladu s §241b odst. 2 o. s. ř. přezkoumával splnění podmínky povinného zastoupení - dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
Dovolatel v dovolání uplatnil rovněž „požadavek dle §243 osř. na odkladný účinek“ napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že návrh na odklad dle §243 o. s. ř. má povahu akcesorickou, a dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud se důvody návrhu nezabýval (k tomu srov. odst. 34 nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 2. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu