ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.2931.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 2931/2018-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele V. T. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Dušanem Strýčkem, advokátem, se sídlem v Příbrami, Mariánské údolí 126/0, PSČ 261 01, za účasti Bytového družstva občanů Příbram, družstva , se sídlem v Příbrami, Pod Anenskou 149, PSČ 261 01, identifikační číslo osoby 00664570, zastoupeného JUDr. Dagmarou Říhovou, advokátkou, se sídlem v Příbrami, 28. října 184, PSČ 261 01, o vyslovení neplatnosti vyloučení navrhovatele z družstva, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 8/2016, o dovolání Bytového družstva občanů Příbram, družstva, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 4. 2018, č. j. 6 Cmo 4/2017-166, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Bytové družstvo občanů Příbram, družstvo, je povinno zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 11. 2016, č. j. 56 Cm 8/2016-130, zamítl „žalobu“ o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění delegátů Bytového družstva občanů Příbram, družstva (dále jen „bytové družstvo“), ze dne 22. 9. 2015, kterým byly zamítnuty námitky navrhovatele proti usnesení představenstva bytového družstva ze dne 7. 1. 2014 o vyloučení navrhovatele z družstva (I. výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok).
[2] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že „usnesení shromáždění delegátů bytového družstva ze dne 22. 9. 2015, kterým nebylo vyhověno odvolání navrhovatele proti rozhodnutí představenstva bytového družstva ze dne 7. 1. 2014 o vyloučení navrhovatele z družstva, je neplatné“ (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podalo bytové družstvo dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Námitka dovolatele, podle níž výstraha před vyloučením ze dne 4. 12. 2013 má být posuzována podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“, či „obch. zák.“), a stanov družstva účinných do 31. 12. 2013, zatímco rozhodnutí představenstva o vyloučení navrhovatele ze dne 7. 1. 2014 a rozhodnutí shromáždění delegátů ze dne 22. 9. 2015 se má již řídit zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“, či „z. o. k.“), a stanovami účinnými od 1. 1. 2014, přípustnost dovolání nezakládá.
[5] Jednak nelze přehlédnout, že co do výstrahy posoudil časovou účinnost norem shodně i odvolací soud (který dovodil, že v projednávané věci se celý proces vyloučení navrhovatele řídí právní úpravou účinnou do 31. 12. 2013).
[6] Uvedená námitka však nečiní dovolání přípustným proto, že posouzení otázky časové účinnosti norem se – v projednávané věci – nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (což neplyne ani z dovolací argumentace), neboť právní úpravy soudního přezkumu platnosti rozhodnutí o vyloučení z družstva obsažené v obchodním zákoníku (účinná do 31. 12. 2013) i v zákoně o obchodních korporacích (účinná od 1. 1. 2014) vycházejí ze stejných zásad.
[7] Dovolání není přípustné ani pro posouzení otázky obsahových náležitostí výstrahy před vyloučením dané členovi bytového družstva pro neplacení nájemného a záloh na služby spojené s užíváním družstevního bytu. Závěr odvolacího soudu o neurčitosti výstrahy z důvodu, že v ní „není konkretizováno období, za něž navrhovatel dlužil nájemné, není uvedena žádná dlužná částka a není stanoveno, do kdy má dlužník dluh uhradit“, tj. absentuje vymezení období, za něž navrhovatel neuhradil nájemné a zálohy na služby, výše dluhu a jeho splatnosti, je v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4002/2009, uveřejněným pod číslem 91/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž je (mimo jiné) formulován požadavek, aby výstraha obsahovala skutkové vymezení členské povinnosti, jejíhož porušení se člen družstva dopustil (k uvedené náležitosti viz i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1155/2013).
[8] K námitce dovolatele Nejvyšší soud konečně uvádí, že s účinností od 1. 1. 2014 je řízení podle §620 odst. 1 z. o. k., tj. řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení z družstva, řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu §3 odst. 2 písm. a), §85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2065/2017).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li družstvo, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu