ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3754.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3754/2018-143
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce T. B. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) H. P. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Markétou Mlčkovský Millerovou, LL.M., advokátkou, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, 2) J. P. , narozenému XY, bytem v XY , 3) M. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Petrem Kuhnem, advokátem, se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, PSČ 110 00, a 4) B. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, PSČ 110 00, o zaplacení 159.567.440 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 46/2017, o dovolání žalované 1) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2018, č. j. 11 Co 439/2017-82, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 19. 9. 2017, č. j. 12 C 46/2017-44, zastavil řízení v projednávané věci pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu věcně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovolatelka zpochybňuje (toliko) řešení otázky věcné příslušnosti soudů k projednání a rozhodnutí věci, přijaté odvolacím soudem.
[5] Závěr odvolacího soudu, podle něhož k projednání a rozhodnutí předložené věci, v níž se žalobce domáhá náhrady škody (ušlého práva na podíl na zisku) způsobené porušením povinnosti dovolatelky převést na něj v určené době obchodní podíl v žalované 4), plynoucí ze smlouvy o smlouvě budoucí, jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, neboť jde o řízení podle §9 odst. 2 písm. e) o. s. ř. (věc spadá pod spory mezi obchodními korporacemi, jejich společníky nebo členy, jakož i mezi společníky nebo členy navzájem, vyplývají-li z účasti na obchodní korporaci), je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, uveřejněného pod číslem 141/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 542/2017).
[6] Otázkou, zda odvolací soud překročil limity přezkumu usnesení jen procesní povahy (viz §212a odst. 6 o. s. ř. a též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5544/2017), se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť ji dovolatelka nepředložila k dovolacímu přezkumu; Nejvyšší soud je přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody a k vadám řízení přihlíží z úřední povinnosti jen při splnění podmínek §242 odst. 3 o. s. ř.
[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu