ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.376.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 376/2019-97
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce L. Ž. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/1, PSČ 110 00, proti žalované A. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jiřím Stránským, advokátem, se sídlem v Praze 9, Jandova 208/8, PSČ 190 00, o zaplacení 1.000.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 5. 2009, č. j. 60 C 24/2008-63, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, č. j. 35 Co 443/2009-88, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 60 C 24/2008, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2017, č. j. 35 Co 158/2017-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 1. 2017, č. j. 60 C 24/2008-27, zamítl žalobu pro zmatečnost proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. 5. 2009, č. j. 60 C 24/2008-63, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, č. j. 35 Co 443/2009-88 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Městský soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním napadený závěr odvolacího soudu, podle něhož důvod zmatečnosti podle §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není naplněn, neboť žalovaná „netvrdila žádné konkrétní okolnosti svědčící vyloučení soudce, jež jsou z pohledu §14 odst. 1 o. s. ř. rozhodné“, přičemž takovou okolností není ani skutečnost, že ve věci rozhodoval věcně nepříslušný soud, je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že:
1) Žalobu pro zmatečnost lze podat jen proti rozhodnutím uvedeným v §229 o. s. ř. a jen z důvodů v tomto ustanovení uvedených; výčet důvodů zmatečnosti je taxativní.
2) V žalobě pro zmatečnost se uvede důvod žaloby (důvod zmatečnosti) nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení §229 odst. 1 až 4 o. s. ř. byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován.
3) Zákon (§14 o. s. ř.) zakládá dva okruhy důvodů pro vyloučení soudce; poměr soudce k věci a poměr soudce k účastníkům (jejich zástupcům). Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu přichází i vztah ekonomické závislosti, například v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, v souvislosti se správou vlastního majetku soudce apod.
[6] Srov. za všechna rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 432/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2625/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 30 Cdo 727/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2013, sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, uveřejněné pod číslem 52/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[7] V souladu s uvedenými závěry lze shrnout, že námitka dovolatele spočívající v tvrzení, že mezitímní rozsudek vydal věcně nepříslušný soud, nezakládá zmatečnostní důvod ve smyslu §229 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
[8] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 3. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu