ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.3993.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3993/2018-650
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně K. Š. , narozené XY, bytem XY, proti žalované České republice - Okresnímu soudu v Ostravě , se sídlem v Ostravě, U Soudu 6187/4, PSČ 708 82, o určení trvání pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 81/2013, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2014, č. j. 16 Co 145/2014-163, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 Co 145/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 1 Co 92/2015-274, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 3. 2015, č. j. 16 Co 145/2014-234, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 7. 2014, č. j. 16 Co 145/2014-163 (výrok I.), a rozhodl o nevrácení soudního poplatku žalobkyni (výrok II.) a o nákladech řízení (výrok III.).
[2] K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Soudy vyšly z toho, že žalobou pro zmatečnost napadeným usnesením ze dne 30. 7. 2014, č. j. 16 Co 145/2014-163, Krajský soud v Ostravě podle §218 písm. c) o. s. ř. s odkazem na §202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. odmítl odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 2. 2014, č. j. 85 C 81/2013-107, jímž soud nepřipustil změnu (rozšíření) žaloby ve věci samé (viz podání na č. l. 81 spisu).
[5] Odvolací soud v projednávané věci uzavřel, že žaloba pro zmatečnost podaná podle §229 odst. 4 o. s. ř. není důvodná, neboť odvolání proti usnesení, jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu na zahájení řízení, je podle §202 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2014 [respektive §202 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013] objektivně nepřípustné, pročež bylo odvolacím soudem správně odmítnuto. Věcnou správnost rozhodnutí o nepřipuštění změny (rozšíření) žaloby odvolací soud nepřezkoumával.
[6] Skutečnost, že odvolání proti usnesení, jímž nebyla připuštěna změna návrhu, není objektivně přípustné (a tedy i správnost výše citovaného závěru odvolacího soudu), plyne přímo z dikce §202 odst. 1 písm. f) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013; pouhé zopakování zcela jasného a žádné výkladové obtíže nepřinášejícího znění právního předpisu Nejvyšším soudem nelze přitom považovat za řešení otázky hmotného nebo procesního práva, na němž závisí napadené rozhodnutí ve smyslu §237 o. s. ř.
[7] Námitkou podjatosti soudkyně JUDr. Kristiny Žídkové (která o žalobě pro zmatečnost rozhodovala v řízení před soudem prvního stupně), jíž dovolatelka poukazuje na (údajnou) zmatečnostní vadu řízení uvedenou v §229 odst. 1 o. s. ř., se Nejvyšší soud u nepřípustného dovolání nemohl zabývat (srov. a contrario §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Tzv. zmatečnostní vada řízení není (sama o sobě) způsobilým dovolacím důvodem a pro její posouzení nelze připustit dovolání podle §237 o. s. ř. (za mnohá rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013, ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 NSČR 134/2015, či ze dne 19. 1. 2017, sen. zn. 29 NSČR 225/2016).
[8] A konečně, namítá-li dovolatelka údajné vady řízení (opomenutí odvolacích námitek, nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí), přehlíží, že uvedené námitky nejsou způsobilým dovolacím důvodem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), přičemž v souvislosti s nimi Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí závisí a jež by splňovala předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Ostatně, napadené rozhodnutí nepřezkoumatelností zjevně netrpí (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sen. zn. 29 ICdo 40/2016).
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu