ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.402.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 402/2019-78
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobce S. v. a k. I. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Musílkova 1311/5e, PSČ 150 00, proti žalovanému P. R. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Vlastislavem Andršem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, PSČ 120 00, o ručení člena statutárního orgánu obchodní korporace a o zaplacení 11.500.671 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 18 Cm 188/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2018, č. j. 6 Cmo 164/2018-49, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 3. 2018, č. j. 18 Cm 188/2016-38, zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků.
[2] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
[4] Podle §238 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), není dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
[5] Právě o tento případ jde v projednávané věci. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků, je usnesením, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku ve smyslu §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř.
[6] Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
[7] Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení poskytnuté žalobci odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání je přípustné (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[8] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu