ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.403.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 403/2019-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci společnosti V. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, za účasti R. V. , narozeného XY, bytem XY, o zrušení společnosti s likvidací a o jmenování likvidátora, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 85 Cm 113/2018, o dovolání společnosti V. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 10. 2018, č. j. 7 Cmo 256/2018-42, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2018, č. j. 85 Cm 113/2017-3, zahájil řízení o zrušení společnosti V. (dále jen „společnost“) s likvidací a jmenování likvidátora (výrok I.), rozhodl o zrušení společnosti a nařízení její likvidace (výrok II.), jmenoval likvidátora společnosti (výrok III.), uložil společnosti povinnost zaplatit soudní poplatek (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
[2] Společnost podala proti uvedenému rozhodnutí odvolání a následně požádala o osvobození od soudních poplatků.
[3] Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2018, č. j. 85 Cm 113/2018 - 29, společnosti osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti usnesením ze dne 17. 10. 2018, č. j. 7 Cmo 256/2018-42, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
[4] Společnost dne 31. 12. 2018 (v reakci na posledně označené usnesení) učinila podání, adresované Nejvyššímu soudu, jež Nejvyšší soud po obsahové stránce posoudil jako dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 7 Cmo 256/2018-42.
[5] Jelikož dovolání proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek, není podle §238 odst. 1 písm. i) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. (jako objektivně nepřípustné) odmítl.
[6] Zbývá dodat, že přípustnost dovolání nemůže založit nesprávné poučení poskytnuté účastníkovi odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí o tom, že dovolání přípustné je (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[7] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (§151 odst. 1, §243b o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 5. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu