ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4388.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4388/2017-220
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně Vila Švédská Finance s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Švédská 635/8, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 28220463, zastoupené Mgr. Pavlem Halounem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Španělská 770/2, PSČ 120 00, proti žalované HSBC BANK PLC , se sídlem v Londýně, Canada Square 8, E14 5 HQ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, jednající prostřednictvím odštěpného závodu HSBC Bank plc - pobočka Praha , se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 65997212, zastoupené JUDr. Ivem Jandou, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 854/14, PSČ 110 00, o určení neexistence zástavních práv, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 469/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 11 Co 63/2017-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 11. 10. 2016, č. j. 15 C 469/2014-169, zamítl žalobu o určení neexistence ve výroku blíže specifikovaných zástavních práv k nemovitostem ve vlastnictví žalobkyně (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu §5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), k definici pojmu „podnik“ se podává:
1) Podnik je věc hromadná, tj. soubor věcí, které tvoří jediný předmět právních vztahů, neboť je s nimi nakládáno jako s jedním celkem, a to podle okolností hospodářsky nedílným nebo dělitelným. Jako věc hromadná má podnik ze své podstaty dynamický charakter; jeho skladba i hodnota se v důsledku provozu v čase nutně mění, aniž by to mělo samo o sobě za následek, že již nejde o týž podnik.
2) Podnik je pojímán jako ucelený a organizovaný soubor hmotné, nehmotné a osobní složky podnikání.
3) Jednotlivé složky podniku patří podnikateli, a buď slouží jeho podnikání, nebo alespoň vzhledem k své povaze tomuto účelu sloužit mají. Hmotnou složku podniku představují budovy, stroje, materiál a jiné věci. Osobní složka záleží především v úrovni podnikatele, řídících pracovníků a ve struktuře, kvalifikaci a zkušenostech zaměstnanců, jakož i jiných osob podílejících se na podnikání. Nehmotná složka je tvořena právy a jinými majetkovými hodnotami. Jde zejména o pohledávky, obchodní firmu, obchodní tajemství, klientelu, ochrannou známku, průmyslový vzor, umístění podniku, prodejnost výrobků. Hodnota podniku je určena jako souhrn ohodnocení všech jeho složek.
4) Ze zákonné definice podniku nelze ovšem dovodit, že pojmovou náležitostí podniku je přítomnost všech těchto složek podnikání, není proto vyloučeno, že určitý podnik - vzhledem ke specifikům příslušného podnikání - nebude všechny tyto komponenty obsahovat.
5) Převádí-li se podnik na základě smlouvy o prodeji podniku podle §476 a násl. obch. zák., převádí se jako celek, resp. jako soubor všech hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání.
6) Vymezenou část podniku lze převést jen tehdy, má-li povahu samostatné organizační složky (§487 obch. zák.). Smyslem této právní úpravy je, aby převod podniku, který je zpravidla tvořen značným počtem různorodých složek podnikání, byl pokud možno snadný a jeho provoz nebyl přerušován např. tím, že každá jeho složka bude převáděna samostatnou smlouvou (uvedený závěr platí přiměřeně i pro smlouvu o zřízení zástavního práva k podniku).
7) Jen z toho, že podnikatel prodá jiné osobě všechen nemovitý a movitý majetek, se kterým podnikal, nebo jeho převažující část, závěr, že předmětem prodeje byl podnik a že se tedy jedná o smlouvu o prodeji podniku ve smyslu §476 a násl. obch. zák., neplyne (uvedený závěr platí přiměřeně i pro smlouvu o zřízení zástavního práva k podniku, resp. zastavení nemovitého a movitého majetku).
[5] K tomu viz za mnohá rozhodnutí např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 29 Odo 891/2005, ze dne 31. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 37/2010, ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2640/2011, ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4625/2014, ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2630/2017, ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5095/2015, uveřejněný pod číslem 19/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 25. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4665/2016, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3256/2017.
[6] Závěr odvolacího soudu, podle něhož v projednávané věci nedošlo zřízením zástavních práv k nemovitostem ve vlastnictví dovolatelky k zastavení jejího podniku, neboť kromě dotčených nemovitostí nebyly zastaveny žádné jiné složky podnikání dovolatelky, je s citovanou judikaturou v souladu.
[7] Na uvedeném ničeho nemění ani závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaných dovolatelkou (rozsudku sp. zn. 23 Cdo 37/2010 a ze dne 25. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1323/2000). Skutečnost, že dovolatelka nemá zaměstnance, neznamená, že nemá jiné složky podniku (zejména složku nehmotnou, např. pohledávky, obchodní firmu, obchodní tajemství, klientelu).
[8] Z rozsudku sp. zn. 21 Cdo 1323/2000 se sice podává, že není vyloučeno, aby smlouva o prodeji podniku sestávala z několika dílčích smluv tvořících ve svém souhrnu vzájemně provázaný celek; musí však v ní být vymezen podnik (jeho část), který je předmětem smlouvy. Jestliže není předmětem smlouvy podnik jako celek či část podniku jako samostatná organizační jednotka, nemá smlouva povahu smlouvy o prodeji podniku (jeho části) [uvedené platí pro poměry smlouvy o zřízení zástavního práva k podniku přiměřeně].
[9] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[10] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu