ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4436.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4436/2017-556
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně SECURITIES LITIGATION LTD , se sídlem v Londýně, Nwms Center 31 Southampton Row, Office 3.11. 3rd Floor, WC1B 5HJ, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo 8818118-157, zastoupené JUDr. Davidem Kuboněm, advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovaným 1) BH Securities a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 848/6, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 60192941, zastoupené Mgr. Michalem Doležalem, advokátem, se sídlem v Plzni, Purkyňova 547/43, PSČ 301 00, a 2) FINANCE FOCUS PARTNER, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 682/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28415256, o zaplacení 72.041,53 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 244/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017, č. j. 5 Cmo 137/2017-519, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 6. 2017, č. j. 5 Cmo 137/2017-519, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2017, č. j. 30 Cm 244/2012-485, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 16. 7. 2012 se žalobkyně domáhá na žalované BH Securities a. s. (dále též jen „obchodnice s cennými papíry“) a na žalované FINANCE FOCUS PARTNER, s. r. o. (dále též jen „investiční zprostředkovatelka“), zaplacení 72.041,53 USD s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení, které obě žalované přijaly od právního předchůdce žalobkyně M. H. (dále též jen „M. H.“) jako plnění z neplatného právního úkonu, případně jako náhrady škody spočívající v placení neúměrně vysokých poplatků za uskutečněné obchody a v placení úroků z poskytnutých úvěrů čerpaných M. H. k nákupu cenných papírů.
[2] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 2. 2017, č. j. 30 Cm 244/2012-485, žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II., III. a IV.).
[3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 12. 2013, č. j. 30 Cm 244/2012-315, byl zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2015, č. j. 5 Cmo 110/2014-424, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[4] Soud prvního stupně přitom vyšel mimo jiné z toho, že:
1) M. H. a obchodnice s cennými papíry uzavřeli dne 7. 7. 2011 komisionářskou smlouvu, ve které se obchodnice s cennými papíry jako komisionářka zavázala obstarávat vlastním jménem na účet M. H. jako komitenta koupi nebo prodej investičních nástrojů podle jeho závazných pokynů (dále též jen „komisionářská smlouva“). M. H. se zavázal za tuto činnost zaplatit odměnu a náklady obchodnice s cennými papíry podle Sazebníku poplatků. M. H. v komisionářské smlouvě prohlásil, že se seznámil se Sazebníkem poplatků, s Pravidly provádění pokynů, jež jsou zveřejněny na www.bhs.cz , a se Všeobecnými obchodními podmínkami, jež byly součástí smluvní dokumentace ke komisionářské smlouvě.
2) Podle Sazebníku poplatků pro BH Securities, a. s. (Finance Focus Partner s. r. o.), poplatek z objemu obchodu s akciemi USA činil 1,5 %, minimálně 25 USD.
3) M. H. v Dotazníku – investičním profilu zákazníka ze dne 7. 7. 2011 uvedl, že byl seznámen s principy fungování kapitálového trhu, s principy obchodování na zahraničních trzích, s mechanismem a riziky obchodování s využitím úvěru od obchodníka, využil možnosti kolektivního investování s tím, že přímo investoval na kapitálovém trhu, zkušenosti s obchodováním má více než 3 roky. K investování měl použít finanční zdroje, na kterých není existenčně závislý s tím, že finanční prostředky bude potřebovat v rozmezí 1 až 3 let. M. H. v dotazníku dále uvedl, že krátkodobý pokles mu nevadí, ale očekává vyšší zhodnocení než u termínových vkladů, v případě poklesu hodnoty investice uzavře pozice, aby se ztráta neprohlubovala. Investovaná peněžní částka se měla pohybovat v rozmezí od 1 do 3 miliónů Kč.
4) Po seznámení s riziky obchodování byl M. H. obchodnicí s cennými papíry zařazen do kategorie neprofesionálních zákazníků.
5) Podle dohody o zprostředkování provádění investiční služby uzavřené mezi M. H. a obchodnicí s cennými papíry dne 7. 7. 2011 (dále též jen „dohoda o zprostředkování“) mohl M. H. podávat pokyny k obchodním transakcím i prostřednictvím investiční zprostředkovatelky, za jejíž služby platila obchodnice s cennými papíry odměnu, jež byla součástí její odměny, kterou jí platil M. H., a vypočítávala se jako rozdíl hodnot sazebníku obchodnice s cennými papíry a sazebníku investiční zprostředkovatelky, který byl přílohou komisionářské smlouvy s tím, že podrobnosti měly být sděleny M. H. na základě písemné žádosti.
6) Dodatkem ke komisionářské smlouvě pro obchodování na úvěr ze dne 7. 7. 2011 její strany upravily podmínky a vzájemná práva a povinnosti při poskytnutí úvěru pro účely obchodování na kapitálovém trhu pro případ, že M. H. nebude disponovat dostatkem peněžních prostředků s tím, že M. H. má povinnost úvěr obchodnici s cennými papíry vrátit spolu s úroky podle Sazebníku poplatků, jejichž výše je uváděna a aktualizována na zabezpečené webové stránce „společnosti“.
7) Oběma žalovaným bylo z komunikace s M. H. známo, že M. H. nebyl zkušeným investorem, na začátku spolupráce s obchodnicí s cennými papíry zadával pokyny nejistě a s chybami s odkazem na doporučení třetí osoby. Později (cca po třech měsících) již působil jistěji, více se orientoval v problematice, pokyny měly věcný obsah.
8) Obchodnice s cennými papíry poskytovala M. H. rámcové poučení, případně poradenství pro účely uskutečnění nákupu na kapitálovém trhu, např. dne 3. 8. 2011 nad rámec realizace obchodu poskytla M. H. poradenství ohledně nákupu určitého titulu akcie z krátkodobého nebo z dlouhodobého pohledu v závislosti na stavu a vývoji americké ekonomiky s doporučením si ponechat určitou hotovost na účtu a nebýt zcela zainvestovaný. M. H. v tomto hovoru sám přiznal, že „do toho vlezl před 14 dny“. Před skončením hovoru mu obchodnice s cennými papíry nabídla poskytnutí odborného názoru.
9) Podle telefonního hovoru ze dne 3. 10. 2011 M. H. neporozuměl termínu „margin call“. Obchodnice s cennými papíry mu jej rámcově vysvětlila a současně sdělila, že k nákupu čerpá úvěr a na další nákupy nebude mít dostatek finančních prostředků. Obchodnice s cennými papíry opětovně v telefonním hovoru ze dne 4. 10. 2011 upozornila zákazníka na nedostatečné finanční krytí na účtu, na to M. H. „nelichotivě“ reagoval na adresu pana Š. a pana K., kteří mu v tomto směru podali chybné informace.
10) R. Š. O. K. a J. L. v roce 2011 poskytovali jménem a na účet investiční zprostředkovatelky služby v oblasti investic a investičního poradenství jejím klientům a byli zmocněni činit právní úkony i ve vztahu k obchodnici s cennými papíry. Od července 2011 poskytovali investiční poradenství i M. H., a to jaké tituly, v jakém objemu a v jakém okamžiku nakoupit a prodat, s možností nahlížet do portfolia zákazníka. A. P., „majitel“ investiční zprostředkovatelky, pobízel výše jmenované k četným obchodům.
11) Dohodou o zrušení Komisionářské smlouvy ze dne 20. 1. 2012 M. H. a obchodnice s cennými papíry sjednali změnu investičního zprostředkovatele.
12) Dohodou ze dne 28. 3. 2012 se M. H. a obchodnice s cennými papíry dohodli na ukončení smluvního vztahu.
[5] Soud prvního stupně dále při posuzování, zda v rámci obchodování s cennými papíry docházelo k nadměrnému obchodování (churningu), vyšel z toho, že:
1) Znalecký ústav – Národohospodářská fakulta Vysoké školy ekonomické v Praze (dále též jen „znalecký ústav“) s odkazem na stanovisko Komise pro cenné papíry ze dne 8. 2. 2006, č. STAN/1/2006 (dále též jen „stanovisko Komise“), vycházel ze tří podmínek pro prokázání nadměrného obchodování na účtu klienta, kterými jsou a) kontrola obchodníka s cennými papíry nad účtem klienta, b) odpovědnost za správní delikt a c) nadměrnost obchodování.
2) Podle znaleckého ústavu došlo k faktické kontrole účtu zákazníka v důsledku toho, že se M. H. při zadávání obchodních transakcí řídil investičními doporučeními, a to i když neuzavřel v dané věci M. H. s obchodnicí s cennými papíry smlouvu o obhospodařování.
3) Znalecký ústav ve svém posudku uvedl, že ke zvoleným akciovým titulům nemá zásadních připomínek, neboť odpovídaly charakteristice a investičnímu profilu M. H. podle investičního dotazníku. Investiční strategie byla výrazně aktivní s využitím úvěrového financování se značnou mírou rizika. Na základě vyhodnocení těchto ukazatelů pak bylo možné dospět k závěru, že na účtu zákazníka docházelo k nadměrnosti obchodování.
4) Pro splnění třetí podmínky – nadměrnosti obchodování – však bylo podle znaleckého ústavu třeba komplexně vyhodnotit další okolnosti obchodování, např. zda měl klient dostačující informace o jeho rizicích a zda měl dostatečné znalosti a zkušenosti z obchodování, aby tato rizika byl schopen vyhodnotit.
5) Znalecký ústav uvedl, že M. H. obchodoval s jednoduchými investičními nástroji, o kterých v investičním dotazníku uvedl, že s nimi má zkušenost delší než 3 roky. S ohledem na informace získané z investičního dotazníku znalecký ústav uzavřel, že investor měl dostatečné informace o obchodování na úvěr, a proto informační povinnost obchodnice s cennými papíry měl za splněnou. I když samotné obchodní transakce byly v řadě případů „plusové“, obrátily se v konečném výsledku do záporných hodnot v důsledku vysokých poplatků. Z výpisu realizovaných transakcí měl M. H. dostatečné informace o vývoji a stavu svého majetku a nemusel pokračovat v obchodování. Povinností obchodnice s cennými papíry bylo realizovat obchody podle pokynů klienta ve shodě s jeho profilem uvedeným v dotazníku.
6) Na základě tohoto „komplexního“ vyhodnocení učinil znalecký ústav závěr, podle něhož „k nadměrnosti obchodování na účtu M. H. nedocházelo, a proto ve svém důsledku nedošlo ani k nadměrnému obchodování“.
[6] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že se obchodnice s cennými papíry bezdůvodně neobohatila, neboť považoval komisionářskou smlouvu za platně uzavřenou.
[7] M. H. byl podle soudu srozuměn s tím, že poplatek, který platil obchodnici s cennými papíry, v sobě zahrnoval úplatu za činnost obchodnice s cennými papíry i investiční zprostředkovatelky. Ze žaloby není patrné, zda se M. H. v době uzavření komisionářské smlouvy nebo v době zahájení investování (či v jeho průběhu) zajímal o skladbu poplatku a zda ji považoval za podstatnou. I když nelze vyloučit, že sazebník poplatků pro obchodnici s cennými papíry nemusel být M. H. znám, neměl soud pochyb o tom, že „osoba, která hodlá investovat s cennými papíry, je v aktivním věku a má dostatečné finanční krytí pro tuto kategorii obchodů, má rámcový přehled o situaci na trhu s cennými papíry, o obchodnících, investičních zprostředkovatelích, o výši cen za jejich služby apod. Takovou informaci M. H. nepochybně mohl získat i v průběhu obchodování z internetových stránek obchodnice s cennými papíry. Z tohoto důvodu soud neuvěřil tvrzení M. H., že při znalosti sazby 0,3 % z objemu obchodu by investoval sám bez investičního zprostředkovatele“.
[8] Poplatek ve výši 1,5 % považoval soud za vysoký, nicméně uvedl, že se nejedná o lichvu ani o poplatek, jež by extrémně převyšoval průměr, což dovozoval ze skutečnosti, že „nedosažení zisku a ztráta obchodování na straně M. H. byla způsobena kombinací vysokých poplatků, situací na trhu a četností obchodů a s tím související někdy nevhodnou strategií“, jakož i z toho, že v 1. čtvrtletí 2012 po navázání spolupráce s jiným investičním zprostředkovatelem (zastoupeným stejnými poradci), se stejným obchodníkem s cennými papíry a s 1% poplatkem dosáhl M. H. „slušných zisků“. Ani zaplacení úroků z poskytnutého úvěru nebylo podle soudu plněním bez právního důvodu, neboť M. H. platil obchodnici s cennými papíry úroky ve shodě se smluvním ujednáním.
[9] Soud měl za to, že M. H. za investiční poradenství investiční zprostředkovatelce žádné finanční plnění neposkytoval. Investiční zprostředkovatelka M. H. neposkytla ani úvěr, neúčtovala mu úroky a nepřijala od něj ani žádné jiné plnění, nemohla se tudíž na úkor M. H. bezdůvodně obohatit.
[10] Co se týče požadavku na náhradu škody vzniklé M. H. nadměrným obchodováním a platbou debetních úroků, neshledal soud u investiční zprostředkovatelky porušení právních povinností. Mezi M. H. a investiční zprostředkovatelkou byla podle soudu uzavřena smlouva o investičním poradenství, a to „v ústní formě s odkazem na dohodu o zprostředkování“. Žalobkyně se v žalobě omezila pouze na obecná tvrzení ohledně porušení právních povinností, aniž konkrétně uvedla, jakou povinnost investiční zprostředkovatelka porušila ve vztahu ke konkrétnímu obchodu nebo ke konkrétnímu poradenství. Investiční poradenství poskytované investiční zprostředkovatelkou ještě neznamenalo realizaci obchodu, v opačném případě by zde podle soudu „vůbec nemusel figurovat zákazník, který nesl odpovědnost za svá investiční rozhodnutí“. Soud dodal, že investiční zprostředkovatelka nebyla smluvní stranou komisionářské smlouvy ani smlouvy o úvěru a nesjednala ani neúčtovala M. H. poplatky za realizované obchody.
[11] Soud dále uvedl, že „vzhledem k tomu, že porušení právních povinností obou žalovaných spatřuje žalobkyně v úhradě vysokých poplatků za uskutečnění obchodů obchodnici s cennými papíry a v zaplacení debetních úroků v kombinaci s vysokou četností obchodů, pak posouzení profesionality investičního poradenství a výhodnost v nákupech a prodejích cenných papírů nemůže mít při zachování objemu obchodů vliv na výši poplatků a úroků z úvěru“.
[12] Soud dospěl k závěru, podle něhož ztráta v souvislosti s obchodováním s investičními nástroji mohla vzniknout působením několika faktorů v daném časovém úseku, a to vysokého a nevýhodného poplatku (na základě platně sjednané komisionářské smlouvy a sazebníku poplatků), stanoveného pro obchody s akciemi USA a s investičním poradcem, nestabilitou trhu a nevhodnou strategií obchodování, kdy akcie po nákupu byly „rychle“ prodány. Je však obtížné spekulovat, zda „rychlý prodej“ akcií byl obecným a převažujícím jevem, nebo se týkal pouze některých titulů, zda byl rozhodnutím M. H. nebo investiční zprostředkovatelky, neboť k takovým závěrům podle soudu chybí odpovídající konkrétní skutková tvrzení.
[13] Podle soudu „je třeba odpovědnost za konkrétní rozhodnutí při nákupu a prodeji cenných papírů spatřovat v osobě investora, který je povinen před zahájením obchodování své zkušenosti s obchodováním na trhu, finanční možnosti a obchodní strategii uvést v dotazníku [§15h odst. 1, 2 a §15i odst. 1, 2 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu (dále též jen ‚ZPKT‘)], z jehož obsahu pak vycházela obchodnice s cennými papíry (§15j odst. 2 ZPKT). Pokud klient v této listině uvedl nebo podpisem potvrdil nepravdivé nebo nepřesné údaje, případně k vyplnění nepřistoupil s odpovídající vážností a pečlivostí, pak nelze porušení povinností přičítat jiným osobám“.
[14] Soud odkázal na předchozí rozhodnutí odvolacího soudu, podle něhož u průběžného čerpání úvěru obchodník s cennými papíry není povinen při každém obchodu upozorňovat zákazníka, že čerpá úvěr, neboť lze očekávat od uvážlivého a odpovědného klienta znalost jeho zůstatku na účtu včetně výše čerpání úvěru.
[15] Otázku nadměrného obchodování pak podle soudu podrobně vysvětlil znalecký ústav ve znaleckém posudku. Zejména zdůraznil, že „i když ukazatele četnosti obratů na účtu signalizovaly nadměrnost obchodování, je třeba individuálně přistoupit ke každému klientovi a komplexně posoudit, s jakými investičními nástroji obchodoval, zda využíval marginové obchody, zda mu byl znám (mohl být znám) stav účtu, zda mohl sám ukončit obchodování, případně zda obchodník porušil svou informační povinnost. Na základě takového vyhodnocení učinil znalecký ústav jednoznačný závěr, že v případě M. H. nedošlo k nadměrnému obchodování“.
[16] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[17] Odvolací soud, považuje komisionářskou smlouvu za platnou, dospěl k závěru, podle něhož k přiznání náhrady škody chybí základní předpoklady stanovené zákonem. Žalobkyně v řízení neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit porušení jakékoliv smluvní či zákonné povinnosti žalovanými. Investiční zprostředkovatelka mohla M. H. upozorňovat na určitou nevhodnost jeho jednotlivých pokynů, avšak pokud M. H. na pokynu trval, nezbylo jí nic jiného, než pokyn provést. M. H. jako neprofesionál v rámci své svobodné volby přistoupil k obchodování s cennými papíry, přičemž byl dostatečně informován o rizikovosti takového obchodování. Vyplňoval-li M. H. dotazník, „aniž by jednotlivým pojmům rozuměl a spokojil se s ujištěním, že se jedná o pouhou formalitu, tak jeho jednání lze hodnotit jako zcela naivní a jeho postup absentující patřičnou obezřetnost, … ochrana spotřebitele má své meze a v žádném případě ji nelze pojímat jako obranu jeho lehkomyslnosti a neodpovědnosti, jak uvádí komentář k občanskému zákoníku“.
[18] Poplatky spojené s nákupem a prodejem akcií podle odvolacího soudu nemohou být škodou, neboť M. H. by je musel uhradit bez ohledu na výsledek obchodování s akciemi. Žalobkyně neprokázala, že docházelo k nadměrnému obchodování, a tedy ke vzniku nepřiměřených poplatkových nákladů s obchody spojenými. Každý obchod s investičními nástroji s sebou nese nutnost zaplatit odměnu poskytovateli investiční služby. Žalobkyně netvrdila, kdy již M. H. vznikla škoda zaplacením těchto nadměrných poplatků.
[19] Závěry znaleckého ústavu považoval odvolací soud za „konsistentní s jeho předmětem zkoumání“, výsledek znaleckého zkoumání je podle odvolacího soudu přesvědčivý, logický a vyplývá z posouzení provedených obchodů s cennými papíry, znalecký posudek „řeší otázku komplexně, tedy se zabývá povahou obchodů, pákou a i dalšími pro posouzení relevantními okolnostmi a jde o otázku odbornou“.
[20] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešených otázek výkladu §11a, §15 odst. 1, §15a odst. 1 a 2, §15c, §15d odst. 1, §15e, §15h odst. 1 a 3, §15i odst. 1 a 3 a §32 odst. 1 a 3 ZPKT.
[21] Ve vztahu k investiční zprostředkovatelce má žalobkyně za to, že se odvolací soud odchýlil od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 23 Cdo 3695/2013, uveřejněného pod číslem 91/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 91/2016“).
[22] Při výkladu smluvního ujednání o poplatku se odvolací soud podle dovolatelky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se výkladu právního úkonu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 33 Cdo 2782/2010) a od judikatury Ústavního soudu týkající se rozporu ujednání spotřebitelských smluv s dobrými mravy (nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).
[23] Přenechal-li odvolací soud právní posouzení pojmu „nadměrné obchodování“ znaleckému ústavu, odchýlil se podle dovolatelky od ustálené judikatury Ústavního soudu vyjádřené např. v jeho nálezech ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. I. ÚS 528/99, ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a ze dne 25. 5. 2011, sp. zn. IV. ÚS 2842/10.
[24] Dovolatelka má za to, že „soudem konstatovaný závěr o povinnosti obchodnice s cennými papíry bez dalšího pokyn klienta provést, není ve světle jeho povinnosti realizovat tzv. test přiměřenosti správný. Tvrzení odvolacího soudu, že investiční zprostředkovatelka musela pokyn provést, je mylné, neboť investiční zprostředkovatelka žádné pokyny neprováděla. Prostřednictvím individualizovaného poradenství byla ideovým tvůrcem každého pokynu, a proto na jejich nevhodnost M. H. nechtěla upozorňovat. Tyto skutečnosti vyplývají nejen ze skutkových zjištění, ale i z omezeného rozsahu oprávnění investičního zprostředkovatele k investičním službám (§29 a násl. ZPKT)“.
[25] Odvolací soud se podle dovolatelky vůbec nevypořádal s jejím prokázaným tvrzením, že „investiční zprostředkovatelka před, ani v průběhu poskytování služby investičního poradenství žádné informace k posouzení investičního profilu dovolatelky nezískala a test přiměřenosti tudíž vůbec neprovedla“.
[26] Dovolatelka dále namítá, že odvolací soud v rozsudku neuvádí, podle kterého ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu nebo jiného právního předpisu postupoval, když zvažoval, zda poskytnuté investiční služby nebo rady ohledně investičního nástroje nebo provedené obchody s investičními nástroji byly vhodné a přiměřené, a to separátně ve vztahu ke každé ze žalovaných. V tomto ohledu má dovolatelka úvahy odvolacího soudu za nepřezkoumatelné.
[27] Dovolatelka se domnívá, že se odvolací soud dopustil „zásadního pochybení, když ignoroval odbornou část znaleckého posudku a současně přenechal znalci právní hodnocení smluvní dokumentace v části plnění informačních povinností, testu přiměřenosti a vhodnosti. Odvolací soud ponechal bez povšimnutí nelogický závěr znaleckého posudku o tom, že M. H. měl reagovat na nepříznivý vývoj buď změnou investiční strategie, nebo jednáním o snížení poplatků. Znalec v této části znaleckého posudku nejednal jako nestranný odborník asistující soudu v ekonomických otázkách, ale jako další advokát obchodnice s cennými papíry. Je navíc zcela zjevné, že M. H. žádnou vlastní investiční strategii nebyl schopen sestavit a nadměrnost poplatků mu vůbec nebyla známa“.
[28] Kvantitativní podmínky nadměrného obchodování (churningu) jsou podle dovolatelky otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti; finální výklad neurčitých právních pojmů (např. nadměrného obchodování) je však z povahy věci založen na tzv. soudním uvážení, a jedná se tedy o otázku ryze právní.
[29] Dovolatelka nesprávné právní posouzení spatřuje rovněž ve vztahu k otázce poplatkové struktury a investičních pobídek. „Ostatní pobídky“, tj. pobídky hrazené přímo, či nepřímo třetí straně nebo od ní přímo, či nepřímo přijímané (provize nebo poplatky hrazené obchodníkem s cennými papíry investičnímu zprostředkovateli), jsou podle dovolatelky přípustné pouze v případě, kdy jsou splněny kumulativně veškeré podmínky §15 vyhlášky č. 303/2010 Sb., o podrobnější úpravě některých pravidel při poskytování investičních služeb (dále též jen „vyhláška č. 303/2010 Sb.“).
[30] Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil dodržení podmínek pro pobídky ve smyslu §15 odst. 3 až 5 ZPKT, když měl za to, že dělení poplatku mezi žalované ztrácí na významu. Svůj právní závěr odůvodnil případnou spoluodpovědností investiční zprostředkovatelky za eventuální nadměrné obchodování. Tím však podle dovolatelky nedůvodně omezil zákonné důvody pro nepřípustnost pobídek.
[31] Odvolací soud se zcela opominul vypořádat s prokázaným tvrzením dovolatelky, že investiční zprostředkovatelka písemně neupozornila M. H. na existenci, formu a výši pobídek inkasovaných od obchodnice s cennými papíry, čímž porušila zákaz přijmout (nebo poskytnout) poplatek, odměnu nebo nepeněžitou výhodu ve smyslu §15 odst. 3 až 5 ZPKT ve spojení s §32 odst. 3 ZPKT. Svým přístupem investiční zprostředkovatelka bezesporu upřednostnila vlastní zájem před zájmem M. H. jako spotřebitele.
[32] Dovolatelka dále nesouhlasí s názorem soudů, podle něhož poplatky sice nepatřily k nejnižším, ale nelze je označit za nadměrné, a tudíž ujednání o poplatcích obstojí jako platné. Podle dovolatelky „odvolací soud nejenže nesprávně posoudil soulad smluvních ujednání o poplatku s dobrými mravy [§39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen ‚obč. zák.‘)], ale předně se vůbec nevypořádal s posouzením určitosti a srozumitelnosti smluvních ujednání, na jejichž základě M. H. po celou dobu trvání smluvního vztahu poplatek platil (§37 obč. zák.)“. Z komisionářské smlouvy ani z jejích příloh totiž nelze ani výkladem zjistit, jakou část poplatku měl M. H. hradit obchodnici s cennými papíry za realizaci pokynů a jaká část poplatku měla připadnout investiční zprostředkovatelce za investiční poradenství.
[33] Odvolací soud nadto „nevyložil pochybnosti vzniklé při výkladu smluvních ujednání o poplatku ve prospěch spotřebitele (§55 odst. 3 obč. zák.) a nesprávně posoudil zhoršení postavení spotřebitele podle uzavřené smlouvy oproti postavení spotřebitele podle zákona (§55 odst. 1 obč. zák.)“.
[34] Obchodnice s cennými papíry podle dovolatelky nebyla oprávněna poplatek inkasovat, neboť neurčitost a nesrozumitelnost právního úkonu způsobuje jeho neplatnost ve smyslu §37 odst. 1 obč. zák. Nabyté plnění tak má povahu bezdůvodného obohacení (§451 odst. 1 a 2 obč. zák.).
[35] Pokud by odvolací soud při výkladu smluvního ujednání o poplatku zohlednil ústavní princip ochrany spotřebitele a princip poctivosti, existenci §55 odst. 3 obč. zák. a v neposlední řadě i judikaturu Nejvyššího soudu o výkladu obsahu písemných právních úkonů, dospěl by k závěru, že dotčené ujednání o poplatku je pro rozpor s §37 odst. 1 obč. zák. neplatné.
[36] Dovolatelka dále namítá, že obě žalované jednaly pouze ve svém zájmu (resp. byly ve střetu zájmů), nikoliv v nejlepším zájmu zákazníka.
[37] Dovolatelka nesprávné právní posouzení věci dále spatřuje ve vztahu k otázce způsobu komunikace a informování. Podle dovolatelky je informační povinnost nutno plnit kvalifikovaným způsobem ve smyslu §15e ZPKT, a to před poskytnutím investiční služby, což se v projednávané věci nestalo.
[38] Porušení odborné péče v této otázce dovozuje u obou žalovaných. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí vůbec nevypořádal s námitkou dovolatelky, podle níž makléři obchodnice s cennými papíry porušili svou prevenční povinnost podle §15i odst. 3 ZPKT, když M. H. neupozornili na nevhodnost a nepřiměřenost obchodní strategie s ohledem na četnost obchodování, finanční páku a nemravně vysoké poplatky. Navzdory výše uvedenému makléři obchodnice s cennými papíry ignorovali skutečnost, že jejich neprofesionální zákazník nemá potřebné znalosti a zkušenosti k tomu, aby porozuměl rizikům souvisejícím s investiční službou. Obchodnice s cennými papíry tedy věděla, že M. H. musel za sjednaných obchodních podmínek, typu produktu a četnosti obchodování prodělat, přesto ho na to v rozporu se zákonem neupozornila, čímž upřednostnila vlastní zájem na inkasování poplatku a úroku před zájmem spotřebitele. Rovněž investiční zprostředkovatelka M. H. žádné informace o možných rizicích, celkové ceně za poskytované investiční služby nebo výši a důvodu pobídek neposkytla.
[39] Konečně dovolatelka namítá, že odvolací soud neučinil žádná pro napadené rozhodnutí významná zjištění z rozhodnutí České národní banky ze dne 19. 12. 2014, č. j. 2014/73765/570, ve znění rozhodnutí bankovní rady České národní banky o rozkladu č. j. 2015/60057/CNB/110 ze dne 4. 6. 2015, sp. zn. Sp/2013/12/573.
[40] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení“.
[41] Obchodnice s cennými papíry považuje dovolání žalobkyně za nepřípustné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl, popř. zamítl.
[42] Investiční zprostředkovatelka se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.
[43] Nejvyšší soud předesílá, že rozhodné znění zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Při vyhlašování rozsudku pak Nejvyšší soud postupoval v souladu s §243f odst. 5 a 6 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz část devátou, článek XII zákona č. 287/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
[44] Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro v dovolání otevřené otázky
1) platnosti ujednání o výši poplatku a
2) posouzení, zda nadměrným obchodováním žalované porušily zákonem stanovenou povinnost jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka,
na nichž rozhodnutí odvolacího soudu závisí a které nebyly v rozhodování dovolacího soudu v popsaných souvislostech dosud vyřešeny.
[45] Dovolání je důvodné.
[46] S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon o podnikání na kapitálovém trhu a vyhláška č. 303/2010 Sb., a to ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. §3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku).
[47] Zákonem o podnikání na kapitálovém trhu byla (mimo jiné) implementována směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/39/ES ze dne 21. 4. 2004 o trzích finančních nástrojů, o změně směrnice Rady 85/611/EHS a 93/6/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/12/ES a o zrušení směrnice Rady 93/22/EHS, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/31/ES (dále jen „směrnice MiFID“). Přestože směrnice MiFID byla zrušena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/65/EU ze dne 15. 5. 2014 o trzích finančních nástrojů a o změně směrnic 2002/92/ES a 2011/61/EU (tzv. MiFID 2), pro eurokonformní výklad aplikované právní úpravy jsou rozhodné právní předpisy Evropské unie, k jejichž implementaci byla přijata právní úprava dopadající na projednávanou věc.
[48] Podle bodu 31 úvodních ustanovení směrnice MiFID je jedním z cílů této směrnice ochrana investorů. Opatření na ochranu investorů by měla být přizpůsobena specifickým rysům každé kategorie investorů (neprofesionální, profesionální a protistrany).
[49] Podle článku 19 odst. 1 směrnice MiFID členské státy vyžadují, aby investiční podnik při poskytování investičních služeb nebo případných doplňkových služeb klientům jednal čestně, spravedlivě a profesionálně v souladu s nejlepšími zájmy svých klientů, a zejména dodržoval zásady stanovené v odstavcích 2 až 8.
[50] Podle článku 19 odst. 4 směrnice MiFID při poskytování investičního poradenství nebo správě portfolia získá investiční podnik nezbytné informace o znalostech a zkušenostech klienta nebo potenciálního klienta v oblasti investic, pokud jde o specifický druh produktu nebo služby, o jeho finanční situaci a o jeho investičních cílech, aby tak mohl klientovi nebo potenciálnímu klientovi doporučit investiční službu a finanční nástroje, které jsou pro něj vhodné.
[51] Pravidla chování při poskytování investičních služeb klientům stanovená v článku 19 směrnice MiFID promítl zákonodárce do českého právního řádu ustanoveními §15 odst. 1 a násl. a §32 ZPKT. Článek 19 odst. 4 a 5 MiFID ukládá členským státům Evropské unie zajistit, aby investiční podniky prováděly hodnocení vhodnosti jimi poskytovaných investičních služeb vůči jednotlivým klientům. Tato ustanovení směrnice MiFID jsou reflektována v §15h a §15i zákona o podnikání na kapitálovém trhu upravujících tzv. test vhodnosti ( suitability test ) a test přiměřenosti ( appropriateness test ).
[52] Podle §11a ZPKT obchodník s cennými papíry je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí.
[53] Podle §15 ZPKT obchodník s cennými papíry jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti stanovené v tomto oddílu (odstavec 1).
[54] Obchodník s cennými papíry nesmí při poskytování investičních služeb přijmout, nabídnout nebo poskytnout poplatek, odměnu nebo nepeněžitou výhodu (dále jen „pobídka“), která může vést k porušení povinnosti stanovené v odstavci 1 (odstavec 3).
[55] Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na kvalitativní charakter přípustných pobídek (odstavec 5).
[56] Podle §15h ZPKT při poskytování investiční služby uvedené v §4 odst. 2 písm. d) a e) je obchodník s cennými papíry povinen získat od zákazníka nezbytné informace o jeho
a) odborných znalostech v oblasti investic,
b) zkušenostech v oblasti investic,
c) finančním zázemí a
d) investičních cílech (odstavec 1).
[57] Informace podle odstavce 1 je obchodník s cennými papíry povinen získat v rozsahu, který mu umožní vyhodnotit, zda poskytnutí investiční služby uvedené v odstavci 1, poskytnutí rady ohledně investičního nástroje nebo provedení obchodu s investičním nástrojem v rámci investiční služby uvedené v odstavci 1, odpovídá finančnímu zázemí zákazníka, jeho investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik (odstavec 2).
[58] Obchodník s cennými papíry nesmí doporučit investiční službu uvedenou v §4 odst. 2 písm. d) nebo e) nebo poskytnout radu ohledně investičního nástroje nebo provést obchod s investičním nástrojem v rámci investiční služby uvedené v §4 odst. 2 písm. d) a e) v případě, že se mu nepodaří získat rozsah informací ve smyslu odstavce 2 nebo na základě získaných informací vyhodnotí, že poskytnutí investiční služby, poskytnutí rady nebo provedení obchodu neodpovídá finančnímu zázemí zákazníka, jeho investičním cílům, odborným znalostem nebo zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik; tento zákaz platí obdobně i v případech odmítnutí poskytnutí informace zákazníkem nebo podání informace zjevně neúplné, nepřesné nebo nepravdivé (odstavec 3).
[59] Podle §15j odst. 2 ZPKT obchodník s cennými papíry je oprávněn vycházet ze spolehlivosti informace získané podle §15h a 15i od zákazníka, ledaže věděl nebo vědět měl, že taková informace je zjevně neúplná, nepřesná nebo nepravdivá.
[60] Podle §32 ZPKT investiční zprostředkovatel je povinen poskytovat investiční služby s odbornou péčí. Vynaložení odborné péče především znamená, že investiční zprostředkovatel jedná kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, zejména plní povinnosti podle této hlavy (odstavec 1).
[61] Na investičního zprostředkovatele se při výkonu činností uvedených v §29 odst. 1 použijí obdobně ustanovení tohoto zákona upravující odbornost osob, pomocí kterých obchodník s cennými papíry vykonává své činnosti (§14 a 14a) [odstavec 2].
[62] Na investičního zprostředkovatele se při výkonu činností uvedených v §29 odst. 1 použijí přiměřeně §15a až 15r upravující povinnosti při jednání se zákazníky; ustanovení §15 odst. 3 a 4 platí obdobně (odstavec 3).
[63] Podle §194 odst. 4 ZPKT odpovědnost za škodu způsobenou porušením povinnosti podle tohoto zákona, nařízení o ratingových agenturách nebo jiného přímo použitelného předpisu Evropské unie v oblasti činností na finančních trzích se řídí úpravou náhrady škody podle obchodního zákoníku.
[64] Podle §15 vyhlášky č. 303/2010 Sb. pobídka je v mezích §15 odst. 1 a 3 ZPKT přípustná, pokud
a) je hrazena zákazníkem, za zákazníka nebo je vyplácena zákazníkovi,
b) je hrazena třetí straně či pro třetí stranu nebo poskytována třetí stranou či za třetí stranu a
1. zákazník byl před poskytnutím hlavní nebo doplňkové investiční služby jasně, srozumitelně a úplně informován o existenci a povaze pobídky a výši nebo hodnotě pobídky nebo způsobu jejího výpočtu, pokud ji nelze zjistit předem,
2. pobídka přispívá ke zlepšení kvality poskytované služby a
3. pobídka není v rozporu s povinností obchodníka s cennými papíry jednat v nejlepším zájmu zákazníka (odstavec 1).
[65] Přípustná je pobídka, která umožní poskytování investičních služeb nebo která je pro tento účel nutná, a jejíž povaha není v rozporu s povinností obchodníka s cennými papíry jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka (odstavec 2).
[66] Obchodník s cennými papíry může údaje podle odstavce 1 písm. b) bodu 1 poskytnout v podobě souhrnného popisu hlavních podmínek pobídky, na žádost zákazníka však vždy sdělí též podrobnosti (odstavec 3).
I. K platnosti ujednání o výši poplatku.
[67] Odvolacímu soudu je nutné vytknout, že se při posuzování platnosti ujednání o odměně (poplatku) placené obchodnicí s cennými papíry investiční zprostředkovatelce nezabýval tím, zda je toto ujednání v souladu s §15 odst. 1 a 3 ZPKT a s §15 vyhlášky č. 303/2010 Sb., tj. zda jde o přípustnou pobídku.
[68] Aby se jednalo o přípustnou pobídku, musel být M. H. obchodnicí s cennými papíry před poskytnutím investiční služby především jasně, srozumitelně a úplně informován o existenci a povaze pobídky a výši nebo hodnotě pobídky nebo způsobu jejího výpočtu, tj. v poměrech projednávané věci o tom, jaká část ze sjednaného 1,5% poplatku z objemu obchodů je placena (ve formě pobídky) investiční zprostředkovatelce a jaká služba je za tuto úplatu investiční zprostředkovatelkou poskytována [srov. §15 odst. 1 písm. b) bod 1. vyhlášky č. 303/2010 Sb.].
[69] Odvolací soud měl dále posoudit, zda pobídka přispívala ke zlepšení kvality služeb poskytovaných M. H. obchodnicí s cennými papíry, zda nebyla v rozporu s povinností obchodnice s cennými papíry jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníka a zda umožnila poskytnutí investičních služeb nebo byla pro tento účel nutná [srov. §15 odst. 1 písm. b) body 2. a 3., odst. 2 vyhlášky č. 303/2010 Sb.].
[70] Nebyla-li splněna některá z výše uvedených zákonných podmínek, nelze považovat pobídku poskytovanou obchodnicí s cennými papíry investiční zprostředkovatelce za přípustnou. Ujednání o takové pobídce by odporovalo smyslu a účelu §15 odst. 1, 3 a 5 ZPKT, a proto by bylo absolutně neplatné podle §39 obč. zák.
[71] Závěr odvolacího soudu o platnosti ujednání o poplatku je proto předčasný.
II. K posouzení, zda nadměrným obchodováním žalované porušily zákonem stanovenou povinnost jednat kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků.
[72] Nejvyšší soud nemá žádných pochyb o tom, že provádí-li obchodník s cennými papíry obchody s investičními nástroji na účet zákazníků se střední a vysokou averzí k riziku v nepřiměřeně vysoké frekvenci, aniž by tyto zákazníky o rizicích nadměrného obchodování poučil, tak, že maximalizuje svůj příjem z účtovaných poplatků za tyto obchody, a tím způsobí zákazníkům nepřiměřené náklady (tzv. churning), nepostupuje ve shodě se zákonným požadavkem poskytovat investiční služby s odbornou péčí spočívající zejména v kvalifikovaném, čestném a spravedlivém jednání v nejlepším zájmu zákazníků podle §15 odst. 1 ZPKT [srov. též např. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3056/2018, stanoviska Komise a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2016, č. j. 4 As 29/2016-47].
[73] Zda jsou splněny veškeré kvantitativní podmínky nadměrného obchodování, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení mohou být v konkrétním případě nezbytné odborné znalosti; součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jednoho nebo více kvantitativních ukazatelů k určení nadměrnosti obchodování.
[74] Skutkovou otázku (zda došlo k nadměrnému obchodování) však nelze ztotožňovat s otázkou právní, a to zda nadměrné obchodování představuje v konkrétním případě porušení povinnosti obchodníka s cennými papíry (investičního zprostředkovatele) poskytovat investiční služby kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků, tj. s odbornou péčí (§15 odst. 1 a v poměrech investičního zprostředkovatele §32 odst. 1 ZPKT). Aby mohl soud takový právní závěr učinit, musí se zabývat zejména tím, zda obchodník s cennými papíry (investiční zprostředkovatel) získal od zákazníka nezbytné (a věrohodné) informace o jeho odborných znalostech a zkušenostech v oblasti investic, o jeho finančním zázemí, o jeho investičních cílech (§11a a 15h odst. 1 ZPKT, §15j odst. 2 ZPKT), zda na základě takto získaných informací vyhodnotil, jestli poskytnutí služby odpovídá finančnímu zázemí zákazníka, jeho investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik (§15h odst. 2 ZPKT), a zda na základě takového vyhodnocení postupoval v souladu s §15h odst. 3 ZPKT (srov. též závěry R 91/2016).
[75] Z obsahu posudku znaleckého ústavu existence nadměrného obchodování jednoznačně vyplývá, neboť
- ukazatel obratu na účtu zákazníka (Turnover Rate) činil 6,94 (p. s.), přičemž podle stanoviska Komise již dosažení hodnoty 4 (p. a.) presumuje nadměrné obchodování u běžných zákazníků a dosažení hodnoty 6 (p. a.) již indikuje nadměrné obchodování i u spekulativních zákazníků,
- ukazatel výše nákladů ve vztahu k majetku zákazníka (Cost to Equity) činil 24 % (p. s.), přičemž podle stanoviska Komise již 8 % (p. a.) presumuje nadměrné obchodování u běžných zákazníků,
- ukazatel četnosti nákupů a prodejů na účtu (In and Out Trading) vypovídá o mimořádně agresivní investiční strategii, když 40,40 % objemu nakoupených cenných papírů bylo zobchodováno následující den a 23,86 % cenných papírů bylo zobchodováno během dvou až deseti následujících dnů, přičemž jako indikátor nadměrného obchodování je podle stanoviska Komise posuzována situace, kdy je 50 % hodnoty majetku na účtu zákazníka drženo méně než patnáct dnů, a
- ukazatel výše nákladů ve vztahu ke ztrátě taktéž svědčí o nadměrném obchodování, neboť celá ztráta byla způsobena výlučně poplatky v celkové výši 70.465,29 USD, bez nichž by byl souhrnný výsledek investování kladný a činil by 31.308,64 USD, přičemž podle stanoviska Komise existenci nadměrného obchodování indikuje již 50% podíl poplatků na ztrátě.
[76] Odvolací soud i přes tuto skutečnost bez dalšího nekriticky přejal konečné závěry formulované znaleckým ústavem, podle nichž M. H. měl dostačující informace o rizicích investování a o vývoji a stavu svého majetku a měl i dostatečné znalosti a zkušenosti z obchodování, aby tato rizika byl schopen vyhodnotit, přičemž obchodnice s cennými papíry splnila informační povinnost a též správně vyhodnotila vhodnost a přiměřenost uskutečněných obchodů. Tyto závěry jsou však závěry právními, které nepřísluší znalci, nýbrž výlučně soudu.
[77] Odvolací soud především nijak nezohlednil skutečnost, že investiční profil M. H. uvedený v investičním dotazníku (ze kterého znalecký ústav vycházel) zcela zjevně neodpovídal jeho reálnému investičnímu profilu.
[78] V poměrech projednávané věci se ze skutkových zjištění soudu prvního stupně podává, že investiční zprostředkovatelka poskytovala M. H. hlavní investiční služby podle §4 odst. 2 písm. e) ZPKT, tj. poskytovala investiční poradenství týkající se investičních nástrojů, byla proto v souladu s §15h ZPKT povinna provádět test vhodnosti. To znamená, že investiční zprostředkovatelka měla povinnost získat od M. H. informace, které vyžaduje výše uvedené ustanovení, a na jejich základě vyhodnotit, zda poskytnutí investičního poradenství odpovídá finančnímu zázemí M. H., jeho investičním cílům a odborným znalostem a zkušenostem potřebným pro pochopení souvisejících rizik. Totéž platí ve vztahu k obchodnici s cennými papíry.
[79] Ze skutkových zjištění ani nevyplývá, že by investiční zprostředkovatelka nahlédla do investičního dotazníku, jenž byl vyhotoven pro obchodnici s cennými papíry. Avšak i kdyby tak učinila, nelze souhlasit se závěrem soudů, podle něhož uvedl-li klient v investičním dotazníku nebo potvrdil-li podpisem nepravdivé nebo nepřesné údaje, případně k vyplnění nepřistoupil s odpovídající vážností a pečlivostí, nelze tuto skutečnost klást k tíži jiným osobám. Je tomu tak proto, že tento závěr jde proti výslovnému znění §15j odst. 2 ZPKT.
[80] Shora uvedená skutková zjištění pak přímo vybízela, aby se odvolací soud zabýval též tím, zda (i vzhledem ke značné výši sjednaného poplatku) poskytováním investičního poradenství a prováděním pokynů týkajících se investičních nástrojů na účet zákazníka žalované v součinnosti nesledovaly pouze (či především) vlastní zájem na maximalizaci příjmů z poplatků, a to bez ohledu na zájem zákazníka a na míru rizika, jež zákazník podstupoval. Takové jednání by přitom bylo ve zcela zjevném rozporu s §15 odst. 1 a §32 odst. 1 ZPKT.
[81] Ztotožnil-li se proto odvolací soud s (právními) závěry znaleckého ústavu, maje za to, že se jedná o otázku skutkovou, aniž se sám podrobně zabýval tím, zda žalované ve vztahu k M. H. splnily povinnost poskytovat služby s odbornou péčí, je jeho právní posouzení nesprávné.
[82] Jelikož řešení dovoláním otevřených právních otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
– napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[83] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[84] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu