ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4718.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4718/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele J. Z. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Žanetou Vítů, advokátkou, se sídlem v Břeclavi, náměstí T. G. Masaryka 46/1, PSČ 690 02, za účasti P. C. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, o zápis změn do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. C 19694/KSBR, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 5 Cmo 343/2016, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Krajskému soudu v Brně (dále jen „rejstříkový soud“) dne 16. 4. 2015 se navrhovatel domáhá výmazu své osoby jakožto jednatele společnosti P. C. (dále jen „společnost“) z obchodního rejstříku a zápisu dne zániku funkce (7. 4. 2000), uváděje, že byl označeného dne odvolán z funkce jednatele jedinou společnicí.
[2] Rejstříkový soud usnesením ze dne 17. 10. 2016, č. j. C 19694/RD63/KSBR, Fj 75962/2016, návrh odmítl podle §86 písm. e) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících fyzických a právnických osob (dále též jen „z. v. r.“) [výrok I.], vrátil navrhovateli soudní poplatek (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Učinil tak proto, že navrhovatel – ani přes výzvu rejstříkového soudu – nedoložil listiny, z nichž by „jednoznačně“ vyplývalo, že byl ke dni 7. 4. 2000 odvolán z funkce jednatele (§19 z. v. r.).
[3] V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti prvnímu výroku usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[5] V řešení dovoláním otevřené otázky rozsahu dokazování sporných skutečností v rejstříkovém řízení je napadené rozhodnutí v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává, že:
1) Právní úprava veřejných rejstříků a jejich regulace, obsažená v zákoně o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob (ve znění účinném do 31. 12. 2017), vychází z právní úpravy obchodního rejstříku obsažené v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníku, a v ustanoveních §200a až 200de o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013. Ustanovení §90 odst. 1 z. v. r. přitom přebírá úpravu obsaženou v §200da odst. 1 větě první o. s. ř. Při výkladu zákona o veřejných rejstřících lze proto zpravidla vycházet (mimo jiné) i z judikatury Nejvyššího soudu, přijaté při výkladu právní úpravy obchodního rejstříku účinné od 1. 7. 2005 (tedy od účinnosti zákona č. 216/2005 Sb., jímž byla významně změněna koncepce řízení ve věcech obchodního rejstříku) do 31. 12. 2013.
2) Úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících spočívá – stejně jako tomu bylo v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2013
– na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak zásadně oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní (a to zpravidla jen tehdy, jestliže zapisované skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu).
3) Řečené však neznamená, že soudu přísluší toliko ověřit, zda k návrhu byly připojeny požadované listiny; jak se podává z výslovného znění §90 odst. 1 z. v. r., rejstříkový soud ověřuje, zda údaje, které mají být podle návrhu zapsány, z těchto listin vyplývají. Jinak řečeno, nestačí pouhé zjištění, že listiny byly připojeny, ale je nutné také zkoumat jejich obsah.
4) V důsledku registračního principu ovládajícího procesní úpravu řízení ve věcech veřejného rejstříku však rejstříkový soud nemá prostor pro zjišťování sporných skutečností tak, jak je to běžné v občanskoprávním (sporném či nesporném) řízení.
[6] Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, a v něm citovaná rozhodnutí, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2066/2017.
[7] Představa dovolatele, podle níž měly soudy nižších stupňů v řízení provést důkaz jeho výslechem, tudíž není správná. Má-li dovolatel za to, že jeho funkce jednatele již zanikla a že společnost jej v obchodním rejstříku nesprávně nadále uvádí jako svého jednatele, a není-li s to doložit v rejstříkovém řízení listiny, z nichž by vyplývaly skutečnosti, jejichž zápisu se dožaduje, nezbývá mu, než se ve sporném řízení domoci určení, že jeho funkce jednatele zanikla k jím tvrzenému dni.
[8] Dovolání nečiní přípustným ani námitka nepřezkoumatelnosti usnesení soudu prvního stupně. Je tomu tak již proto, že touto námitkou dovolatel toliko namítá údajnou vadu řízení, aniž by v souvislosti s tím předestíral jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a jež splňuje některý z předpokladů přípustnosti dovolání vymezených v §237 o. s. ř.; uplatňuje tak nezpůsobilý dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[9] Nehledě k řečenému usnesení soudu prvního stupně vytýkanou vadou netrpí. Bez jakýchkoliv obtíží z něj lze seznat, jakými úvahami se rejstříkový soud řídil a z jakých důvodů návrh na výmaz dovolatele z obchodního rejstříku odmítl. Ostatně, i kdyby rozhodnutí rejstříkového soudu nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, nebylo by zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže by případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[11] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[12]
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu