ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.4777.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 4777/2018-214
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně J. B. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Aulickým, advokátem, se sídlem v Českém Krumlově, Za Tiskárnou 327, PSČ 381 01, proti žalovanému T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, PSČ 370 01, o zaplacení 895.300 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 2 C 170/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 9. 2018, č. j. 19 Co 859/2018-187, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14.762 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Českém Krumlově rozsudkem ze dne 24. 4. 2018, č. j. 2 C 170/2017-148, zamítl žalobu o zaplacení 895.300 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Českých Budějovicích k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, podle něhož pracovní smlouva (dle které dovolatelka vykonávala „práci na pozici ekonoma“) zanikla konkludentní dohodou uzavřenou mezi ní a žalovaným v důsledku jmenování dovolatelky jednatelkou žalovaného, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu.
[5] Z té se podává, že vykonává-li zaměstnanec v pracovním poměru ke kapitálové obchodní společnosti činnosti, kterou po svém zvolení má (musí) vykonávat jako člen statutárního orgánu společnosti, zaniká jeho pracovní poměr (neujednají-li si strany něco jiného) konkludentní dohodou o rozvázání pracovního poměru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4344/2017, odst. 29, a další rozhodnutí v něm citovaná).
[6] O tom, že v projednávané věci si strany něco jiného neujednaly, svědčí řada soudy nižších stupňů zjištěných okolností, z nichž vyplývá, že sama dovolatelka vycházela z toho (a jednala tak), že jí po jmenování do funkce jednatelky nadále náleží toliko odměna za výkon této funkce, a nikoliv i mzda podle dříve sjednané pracovní smlouvy.
[7] Ustálené judikatuře taktéž odpovídá závěr odvolacího soudu, podle kterého činnosti, jež dovolatelka (podle svého tvrzení) vykonávala pro žalovaného jako ekonom, spadaly do náplně funkce jednatele; k vymezení obchodního vedení viz zejména rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019. Namítá-li dovolatelka, že některé z jí vykonávaných činností nespadají do obchodního vedení, opomíjí, že do náplně funkce člena statutárního orgánu nespadá toliko obchodní vedení a zastupování společnosti navenek, ale taktéž další činnosti, jež zákon, zakladatelské právní jednání nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu společnosti (§163 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; dále jen „o. z.“).
[8] Přípustným pak dovolání nečiní ani otázka, zda dovolatelka mohla – vzhledem ke střetu zájmů – žalovaného zastoupit při uzavření dohody o ukončení pracovního poměru. Je tomu tak již proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá. Dovolatelka přehlíží, že případný rozpor mezi jejími zájmy a zájmy společnosti, pokud by nebyl vyřešen v souladu s ustanoveními §54 a násl. zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále jen „z. o. k.“], by toliko otevíral společnosti (jakožto zastoupené) možnost dovolat se tohoto rozporu v souladu s §437 odst. 2 o. z., což společnost zjevně neučinila a nečiní (k aplikaci posledně označeného ustanovení na zastupování členy statutárního orgánu obchodní korporace viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[9] Lze dodat, že dovolatelce za výkon činností spadajících do náplně funkce jednatelky příslušela toliko odměna dle uzavřené (a jediným společníkem schválené) smlouvy o výkonu funkce, popř. dle vnitřního předpisu či rozhodnutí jediného společníka přijatého podle §61 z. o. k.
[10] Námitkou, že soudy nižších stupňů dovolatelku řádně nepoučily podle §118a o. s. ř., dovolatelka toliko poukazuje na údajnou vadu řízení, aniž v této souvislosti otevírá jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí závisí, a aniž vymezuje, který z předpokladů přípustnosti je vůči takové otázce naplněn. Uplatňuje tak nepřípustný dovolací důvod (viz §241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
[11] Napadené rozhodnutí ostatně vytýkanou vadou zjevně netrpí. Žaloba nebyla zamítnuta pro neunesení břemene tvrzení či důkazního břemene a odvolací soud věc posoudil po právní stránce shodně jako soud prvního stupně; nebylo tedy důvodu, aby soud dovolatelku poučoval podle §118a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3154/2016).
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
[13] Ty sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle §7 bodu 6 a §8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši 11.900 Kč a náhrady hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 2.562 Kč podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži dovolatelky celkem 14.762 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 18. 12. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu