ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.5307.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 5307/2017-1389
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně SMART MONEY a. s. , se sídlem v Brně, Olomoucká 256/6, PSČ 618 00, identifikační číslo osoby 27819281, zastoupené JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, se sídlem v Praze 10, K Chaloupkám 3170/2, PSČ 106 00, proti žalovaným 1) Manhattan Development s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 28227948, zastoupené JUDr. Danou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 8, Sokolovská 47/73, PSČ 186 00, a 2) CREDITEX HOLDING, a. s. , se sídlem v Praze 9, U Vysočanského pivovaru 701/3, PSČ 190 00, identifikační číslo osoby 16193938, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 2, Vinohradská 34/30, PSČ 120 00, o určení neexistence věcného břemene, o vyklizení nemovitosti a o určení neplatnosti nájemní smlouvy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní a UNIMEX-INVEST, s. r. o. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2012, č. j. 6 Co 967/2008-685, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 C 130/2006, o dovolání žalobkyně a žalované 2) proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2017, č. j. 24 Co 535/2017-1203, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 6. 2017, č. j. 24 Co 535/2017-1203, ve druhém výroku v části ukládající žalobkyni zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení 20.408,12 Kč a ve čtvrtém výroku se ruší a věc se v tomto rozsahu vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou pro zmatečnost podanou u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 30. 12. 2013 se žalobkyně a UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem v Ostravě, Svojsíkova 1596/2, PSČ 708 00, identifikační číslo osoby 25872117, domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 2012, č. j. 6 Co 967/2008-685, z důvodu podle §229 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[2] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 1. 2015, č. j. Ncp 983/2014-769, které nabylo právní moci dne 27. 1. 2017, rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy (výrok I.) a že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Písku (výrok II.).
[3] Okresní soud v Písku usnesením ze dne 19. 10. 2016, č. j. 7 C 130/2006-1060, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou UNIMEX-INVEST, s. r. o. (výrok I.) a žalobu pro zmatečnost podanou žalobkyní (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.).
[4] Jde přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, když usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 12. 5. 2015, č. j. 7 C 130/2006-831, k odvolání žalobkyně a UNIMEX-INVEST, s. r. o. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 23. 10. 2015, č. j. 6 Co 1980/2015-917, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[5] Proti usnesení soudu prvního stupně podali odvolání všichni účastníci řízení.
[6] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 16. 6. 2017, č. j. 24 Co 535/2017-1199, které nabylo právní moci dne 30. 6. 2017, „řízení ohledně žalobkyně UNIMEX-INVEST, s. r. o. vyloučil k samostatnému projednání“.
[7] Usnesením ze dne 27. 6. 2017, č. j. 24 Co 535/2017-1203, Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil ve výroku II. (první výrok), změnil ve výroku IV. ohledně náhrady nákladů řízení (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí, čtvrtý a pátý výrok).
[8] K měnícímu výroku o náhradě nákladů řízení odvolací soud s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. III. ÚS 89/12, a ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2902/10, uvedl, že „v souladu s judikaturními závěry je při výpočtu náhrady nákladů v řízení o žalobě pro zmatečnost vhodné a ústavně konformní určit jako tarifní hodnotu částku 10.000 Kč, jak plyne z §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. V této souvislosti je přitom irelevantní, jakým způsobem byl vyjádřen předmět původního sporu, neboť v řízení o zmatečnostní žalobě se neprojednávají hmotněprávní nároky, ale pouze závažné procesní závady, a předmět řízení nelze proto penězi ocenit. Lze uzavřít, že předmět řízení o zmatečnostní žalobě je zcela odlišný od předmětu řízení o meritu věci.“
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podali dovolání žalobkyně a žalovaná 2).
I. K dovolání žalobkyně.
[10] Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[11] Dovolatelka zpochybňuje závěr odvolacího soudu, podle něhož není aktivně věcně legitimována k podání žaloby pro zmatečnost. Závěr odvolacího soudu je přitom v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, z níž se podává, že:
1/ Účastníky řízení o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy této žaloby jakožto mimořádného opravného prostředku - ti, kdo byli účastníky původního řízení, v němž bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese (žalobu pro zmatečnost může podat jen účastník původního řízení, popřípadě jeho právní nástupce, přičemž také ostatní účastníci řízení nemohou být osobami odlišnými od účastníků řízení, proti němuž žaloba pro zmatečnost směřuje, popřípadě jejich právních nástupců); uvedenému odpovídá, že zákon (srov. §232 odst. 1 o. s. ř.) ani nepožaduje, aby žaloba pro zmatečnost obsahovala označení účastníků řízení.
2/ Definice účastníků je tedy u žaloby pro zmatečnost dána ustanovením §94 odst. 2 o. s. ř. Účastníci řízení si také v řízení o tomto opravném prostředku zachovávají stejné procesní postavení, jaké měli v původním řízení.
3/ Nastanou-li v době po vyhlášení rozhodnutí, jímž skončilo původní řízení, popř. po jeho doručení (srov. §154 odst. 1, §168 a §170 odst. 1 o. s. ř.), a před podáním žaloby pro zmatečnost (na obnovu řízení) takové právní skutečnosti, s nimiž právní předpisy (předpisy hmotného práva) spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti, o něž šlo v původním řízení, je účastníkem řízení o žalobě pro zmatečnost (na obnovu řízení) namísto původního účastníka jeho hmotněprávní nástupce (univerzální nebo singulární), a to bez dalšího, přímo ze zákona.
[12] Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 558/2001, uveřejněné pod číslem 43/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4629/2009, a ze dne 26. 9. 2011, sp. zn. 32 Cdo 3076/2011.
[13] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že stala-li se na základě odstoupení od kupní smlouvy ze dne 27. 5. 2013 vlastníkem nemovitosti opětovně UNIMEX-INVEST, s. r. o. a k této právní skutečnosti došlo po právní moci napadeného rozhodnutí (která nastala dne 2. 1. 2013), avšak před podáním žaloby pro zmatečnost, je k podání žaloby pro zmatečnost aktivně věcně legitimována UNIMEX-INVEST, s. r. o. jako právní nástupkyně dovolatelky, nikoliv dovolatelka samotná.
[14] Přípustným pak dovolání nečiní ani námitka spočívající v tom, že odvolací soud odepřel právnímu zástupci dovolatelky právo na účast na jednání odvolacího soudu, a porušil tak §101 odst. 3 o. s. ř. a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to již proto, že jí dovolatelka vystihuje toliko (údajnou) vadu řízení, aniž by v této souvislosti otevírala jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí a u níž je splněn některý z předpokladů upravených v §237 o. s. ř.
II. K dovolání žalované 2)
[15] Dovolání žalované 2) směřuje proti druhému výroku usnesení odvolacího soudu v části ukládající žalobkyni zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů řízení 20.408,12 Kč a proti čtvrtému výroku v části ukládající žalobkyni zaplatit žalované 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení 19.550,30 Kč.
[16] Dovolatelka má dovolání za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právní otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešené, a sice „na základě jakého ustanovení advokátního tarifu má být stanovena a určena výše nákladů právního zastoupení účastníka řízení o žalobě pro zmatečnost“, zda „má či nemá právní relevanci předmět původního řízení a jeho tarifní hodnota“, nebo zda se v řízení o žalobě pro zmatečnost „vždy a bezvýjimečně uplatní ust. §9 odst. 1 advokátního tarifu“.
[17] Dovolatelka má za to, že jí měla být správně přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1.123.184,07 Kč, z toho 816.126,51 Kč na náhradu nákladů řízení v prvním stupni a 307.058,07 Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení.
[18] Dovolatelka nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který v napadeném rozhodnutí určil náhradu nákladů právního zastoupení podle §9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), s odůvodněním, že se v řízení o žalobě pro zmatečnost projednávají pouze závažné procesní vady, a předmět řízení proto nelze penězi ocenit.
[19] Podle mínění dovolatelky by měl dovolací soud předestřenou otázku správně zodpovědět tak, že pokud byla v původním řízení stanovena tarifní hodnota podle §8 odst. 1 advokátního tarifu, není žádný důvod, aby v navazujícím řízení o žalobě pro zmatečnost byla tarifní hodnota stanovena odlišně. Podstatné je to, co bylo předmětem původního řízení ukončeného pravomocným rozhodnutím a posléze napadeným žalobou pro zmatečnost. Dovolatelka poukazuje na to, že v obou řízeních je předmět sporu totožný a „výsledek (způsob vyřešení)“ je zpochybněn pouze z kvalifikovaných důvodů ležících v procesním právu, nikoli v právu hmotném. Dále uvádí, že stále jde o jedno a totéž občanské soudní řízení, které uplatněním mimořádného opravného prostředku pokračuje. Dovolatelka na podporu svého právního názoru odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2330/2013.
[20] Dovolatelka namítá, že není žádný důvod pro to, aby o náhradě nákladů v řízení o žalobě pro zmatečnost bylo rozhodnuto podle jiného ustanovení advokátního tarifu, než v předcházejícím řízení, zvláště tehdy, když advokátní tarif neobsahuje žádné speciální ustanovení, jež by stanovovalo tarifní hodnotu ve věcech žaloby pro zmatečnost, na rozdíl od Ústavním soudem zrušené vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (dále též jen „vyhláška č. 484/2000 Sb.“).
[21] Dále namítá, že soud by měl při stanovení tarifní hodnoty postupovat analogicky jako u jiného mimořádného opravného prostředku, a sice dovolání, kde se při rozhodování o náhradě nákladů dovolacího řízení zásadně vychází z předmětu původního řízení a jeho tarifní hodnoty.
[22] Dovolatelka nesouhlasí ani s názorem odvolacího soudu, podle něhož je aplikace §9 odst. 1 advokátního tarifu ústavně konformní. Odkaz odvolacího soudu na usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 89/12 považuje za nepřípadný a nepřiléhavý. Dovolatelka uvádí, že v usnesení sp. zn. II. ÚS 2902/10 Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou s tím, že se jedná o výklad běžného (jednoduchého práva). Ústavní soud uvedl, že úvaze obecných soudů, podle níž se tarifní hodnota v řízení o žalobě pro zmatečnost určí podle §9 odst. 1 advokátního tarifu, nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Dovolatelka poukazuje na to, že v pozdějším rozhodnutí (v usnesení ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. III. ÚS 900/16) Ústavní soud rozhodl jinak, když shledal jako ústavně konformní postup soudu, který při stanovení tarifní hodnoty v řízení o žalobě pro zmatečnost vycházel z předmětu původního řízení. Je proto podle dovolatelky zjevné, že ohledně určení náhrady nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost neexistuje na ústavní úrovni jednotný výklad.
[23] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
[24] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[25] Nejvyšší soud předesílá, že podle §237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o náhradě nákladů řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[26] Dovolání nelze odmítnout podle §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozhodnutí dovolatelce odepřel (podle jejích tvrzení) náhradu nákladů řízení v částce převyšující 50.000 Kč (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 ICdo 34/2013, uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[27] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou otevřené otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[28] Podle §235a odst. 2 o. s. ř. pro řízení o žalobě platí přiměřeně ustanovení o řízení v prvním stupni, není-li dále stanoveno něco jiného.
[29] Podle §151 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud určí výši odměny za zastupování advokátem nebo notářem v rámci jeho oprávnění stanoveného zvláštním právním předpisem anebo patentovým zástupcem v rozsahu jeho oprávnění stanoveného zvláštními právními předpisy podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem; jde-li však o přiznání náhrady nákladů řízení podle §147, §149 odst. 2 nebo odůvodňují-li to okolnosti případu, postupuje se podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování, z náhrad, z odměny notáře za provedené úkony soudního komisaře a z jeho hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. Náhradu mzdy (platu) a náhradu hotových výdajů soud stanoví podle zvláštních právních předpisů. Náhradu za odměnu znalce, který podal posudek podle §127a, soud určí podle sazby odměny stanovené zvláštním právním předpisem. Jinak soud vychází z nákladů, které účastníku prokazatelně vznikly.
[30] Podle §6 odst. 1 advokátního tarifu výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle počtu úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.
[31] Podle §8 odst. 1 advokátního tarifu není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.
[32] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1/ Po zrušení vyhlášky č. 484/2000 Sb. Ústavním soudem se při rozhodování o náhradě nákladů řízení odměna za zastoupení advokátem určí podle advokátního tarifu.
2/ Žaloba pro zmatečnost je v občanském soudním řízení koncipována jako mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutím, kterými bylo řízení před soudy skončeno a která jsou pravomocná, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž došlo k závažným procesněprávním nedostatkům, a kterou projedná a rozhodne o ní soud, který o věci rozhodoval v prvním stupni (srov. §235a odst. 1 věta první o. s. ř.). Řízení o žalobě pro zmatečnost končí zrušením napadeného rozhodnutí, popřípadě též rozhodnutí soudu prvního stupně, které nebylo žalobou napadeno, nebo zamítnutím žaloby, odmítnutím žaloby anebo zastavením řízení.
3/ O náhradě nákladů řízení o žalobě pro zmatečnost soud nerozhoduje izolovaně, odděleně od nákladů řízení původního; naopak tyto náklady tvoří součást všech nákladů, jež v obou řízeních vznikly, a pro náhradový režim pak rozhodující rámec představuje řízení původní, resp. jeho výsledek.
[33] Srovnej např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněný pod číslem 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2330/2013.
[34] Z citovaných judikatorních závěrů vyplývá, že v řízení o žalobě pro zmatečnost se pro účely stanovení sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby vychází z tarifní hodnoty určené podle předmětu řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ostatně podání žaloby pro zmatečnost je v §11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu (vedle odvolání, dovolání a žaloby na obnovu řízení) výslovně uvedeno jako jeden z úkonů právní služby, za něž v řízení náleží mimosmluvní odměna.
[35] Závěr odvolacího soudu, podle něhož se v řízení o žalobě pro zmatečnost považuje za tarifní hodnotu částka 10.000 Kč podle §9 odst. 1 advokátního tarifu bez ohledu na předmět původního řízení, proto správný není.
[36] Jelikož řešení dovoláním otevřené právní otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. v napadeném rozsahu (§242 odst. 1 o. s. ř.) zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
[37] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., §226 odst. 1 o. s. ř.).
[38] V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 9. 2019
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu