ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.844.2018.4
sp. zn. 27 Cdo 844/2018-315
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce Ing. Martina Koubka , se sídlem v Olomouci, Mišákova 326/15, PSČ 779 00, jako insolvenčního správce dlužníka S. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem, se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, proti žalovanému L. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Magdalenou Gebauerovou, advokátkou, se sídlem v Opavě, Dolní nám. 117/3, PSČ 746 01, o zaplacení 3.624.361 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 29 Cm 1/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 8. 2017, č. j. 8 Cmo 154/2017-250, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 8. 2016, č. j. 29 Cm 1/2015-136, ve znění usnesení ze dne 9. 9. 2016, č. j. 29 Cm 1/2015-145, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spolu s druhým jednatelem M. K. (dále jen „M. K.“) společně a nerozdílně 2.878.361 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 1. 1. 2015 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení co do částky 746.000 Kč s úrokem z prodlení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení (výrok III.) a o zaplacení soudního poplatku (výrok IV.).
[2] Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích I., II. a III. (první výrok), změnil je ve výroku IV. ohledně výše soudního poplatku (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Otázku, zda dovolatel vykonával funkci jednatele společnosti s ručením omezeným s péčí řádného hospodáře [§135 odst. 2 ve spojení s §194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)], odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se (mimo jiné) podává, že:
1) Jednatel společnosti s ručením omezeným odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla [srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněný pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, uveřejněný pod číslem 131/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 131/2017“), či rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011, a ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012].
2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která jednatel společnosti s ručením omezeným přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti jednatele nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že jednatel postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že jednatel společnosti s ručením omezeným nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání [viz R 131/2017 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 88/2019“)].
3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je jednatel společnosti s ručením omezeným povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante , tj. prizmatem skutečností, které jednateli byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí jednatele nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post , tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno (viz opět R 131/2017 či R 88/2019).
4) Součástí péče řádného hospodáře je i povinnost nezbytné loajality, tj. povinnost jednatele dát při rozhodování přednost zájmům společnosti před zájmy svými či zájmy třetích osob, včetně zájmů společníka, který jej do funkce jednatele vahou svých hlasů prosadil (viz např. R 88/2019).
5) Při posuzování, zda určité jednání jednatele společnosti s ručením omezeným bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3235/2016, či ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016).
6) Jednatel nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má; součástí péče řádného hospodáře je přitom schopnost rozpoznat, které činnosti již není s to vykonávat či které potřebné znalosti a dovednosti nemá (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011).
7) Pověří-li jednatel výkonem činností spadajících do jeho působnosti jinou osobu, je jeho povinností nejen prověřit, zda jde o osobu kvalifikovanou, ale také vytvořit jí podmínky pro výkon svěřené působnosti a efektivně kontrolovat, zda a jak je svěřená působnost vykonávána (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 8 Tdo 124/2005, uveřejněné pod číslem 18/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 134/2011).
[5] V projednávané věci soudy shledaly, že dovolatel porušil své povinnosti při výkonu funkce jednatele, neboť řízení společnosti zcela přenechal řediteli M. K., který se s účinností od 1. 1. 2012 stal druhým jednatelem (ačkoliv neměli rozdělenou působnost), a tím, že nenastavil žádné kontrolní mechanismy a neprováděl žádnou kontrolu toho, jak je společnost spravována a řízena, umožnil M. K., aby vybíral z účtu společnosti peněžní prostředky a tyto používal pro svoji potřebu. Závěru soudů obou stupňů, podle něhož uvedené jednání odporuje požadavku péče řádného hospodáře, nelze ničeho vytknout.
[6] Jestliže jednatel svoji funkci zastává toliko formálně, tj. ve skutečnosti funkci nevykonává a plnění povinností statutárního orgánu bez dalšího přenechává druhému jednateli, popř. zaměstnancům společnosti, a ani nekontroluje, jak je společnost řízena a jak jsou její záležitosti spravovány, nelze zpravidla než uzavřít, že nejedná s péčí řádného hospodáře.
[7] Pro posouzení věci je pak bez právního významu dovolatelem zdůrazňovaná skutečnost, že to byl právě on, kdo nakonec odhalil trestnou činnost páchanou M. K. a podal trestní oznámení. Dovolateli není vytýkáno, že nakonec jednání M. K. odhalil, ale že je vůbec umožnil (tím, že se na řízení a správě společnosti nijak nepodílel a nezajistil žádné kontrolní mechanismy, které by účinně bránily tomu, aby ke zpronevěře docházelo), popř. že je alespoň neodhalil ihned, jak. M. K. začal pro svoji potřebu vybírat z účtu společnosti peníze.
[8] Relevantní není ani námitka dovolatele, že vedení účetnictví nerozuměl a proto zajistil kvalifikované „pracovníky“. K prevenci zpronevěry, popř. k jejímu včasnému odhalení nebyla nutná znalost účetnictví, nýbrž alespoň minimální zájem o správu a řízení společnosti ze strany dovolatele (výběry peněžních prostředků činěné M. K. bylo možné zjistit pouhým nahlédnutím do výpisu z účtu společnosti, popř. prostřednictvím tzv. internetového bankovnictví). Dovolatel (jenž byl jednatelem společnosti jmenován „jen proto“, že v dané době zastával funkci starosty Města XY, jediného společníka společnosti), však podle zjištění soudů žádnou efektivní kontrolu neprováděl a na plnění svých povinností fakticky rezignoval.
[9] Dovolání není přípustné ani k řešení otázky výkladu ustanovení §125 odst. 1 písm. b) obch. zák., neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí (správně) nespočívá. Skutečnost, že Rada Města XY (jediného společníka společnosti) neměla jakékoliv „nejasnosti ve vedení účetnictví“, a že účetní závěrky byly jediným společníkem schváleny, je pro posouzení odpovědnosti dovolatele za škodu způsobenou společnosti bez právního významu. Jednak dovolatel nebyl shledán odpovědným za nesprávně vedené účetnictví, a jednak schválení účetní závěrky valnou hromadou (jediným společníkem v její působnosti) nemá žádný význam pro posouzení, zda dovolatel porušil svoje povinnosti při výkonu funkce a zda odpovídá za škodu tím způsobenou.
[10] Přípustným pak dovolání nečiní ani výklad ustanovení §135 odst. 1 o. s. ř. Jakkoliv je v tomto směru odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně poněkud nepřesné, soudy ve skutečnosti nevycházely z toho, že jsou v projednávané věci vázány co do výše škody, za niž dovolatel odpovídá, rozsudkem, jímž byl M. K. shledán vinným z trestného činu zpronevěry a jímž mu byla (mimo jiné) uložena povinnost nahradit společnosti škodu ve výši 2.878.361 Kč. Soudy uvedeným rozsudkem provedly důkaz, z něhož zjistily, že M. K. svým jednáním způsobil společnosti škodu ve výši 2.878.361 Kč, a následně posuzovaly, zda vznik této škody spoluzpůsobil i dovolatel tím, že nenastavil kontrolní mechanismy, nezajímal se o řízení a správu společnosti a nekontroloval výkon působnosti zaměstnanců a druhého jednatele. Ostatně dovolatel netvrdil (a nečiní tak ani v dovolání), že by škoda způsobená jednáním M. K. byla nižší. Pouze zpochybňuje svoji odpovědnost za její vznik.
[11] Poukazuje-li dovolatel na to, že i kdyby kontrolu prováděl, mohl by zabránit jen části vzniklé škody, neboť kontrola probíhá vždy až následně a škodě způsobené před provedením kontroly nezabrání, přehlíží, že se jednatelem společnosti stal již 1. 1. 2010, přičemž škodné jednání M. K. probíhalo v letech 2011 a (zejména) 2012. Kdyby ve společnosti byly nastaveny vhodné kontrolní mechanismy, k jednání M. K. vůbec nemuselo dojít. Nehledě k tomu byl shledán odpovědným za škodu v menším rozsahu, než jaká byla jednáním M. K. společnosti způsobena.
[12] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
[13] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 9. 2019
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu