ECLI:CZ:NS:2019:27.CDO.955.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 955/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, PSČ 128 00, identifikační číslo osoby 69797111, za účasti Saalbach, SE , se sídlem v Kunovicích, Pekařská 757, PSČ 686 04, identifikační číslo osoby 28329431, zastoupené Mgr. Bc. Peterem Mrázikem, advokátem, se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, PSČ 639 00, o zápis změny do obchodního rejstříku, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. H 23/KSBR, o dovolání společnosti Saalbach, SE, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 8 Cmo 174/2018, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 7. 2018, č. j. H 23/RD48/KSBR, Fj 79504/2018/KSBR, zapsal do obchodního rejstříku Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jako jediného akcionáře společnosti Saalbach, SE, identifikační číslo osoby 28329431 (dále též jen „společnost“) [výrok I.], a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] K odvolání společnosti Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Namítá-li dovolatelka, že odvolací soud nesprávně vyhodnotil aktivní věcnou legitimaci navrhovatele k podání návrhu s ohledem na posouzení běhu složené lhůty podle §11 odst. 2 a 3 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), opomíjí, že na řešení této otázky napadené usnesení nespočívá. Podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
[5] Přípustným dovolání nečiní ani námitka dovolatelky, podle níž navrhovatel v návrhu „netvrdil a ani neprokázal“ svou aktivní věcnou legitimaci a rejstříkový soud jej postupem podle §88 z. v. r. nevyzval k odstranění této vady návrhu.
[6] Rejstříkový soud totiž naopak – plně v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2624/2016, uveřejněným pod číslem 2/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek – usnesením ze dne 4. 7. 2018, č. j. H 23/RD42/KSBR, Fj 79504/2018/KSBR, navrhovatele vyzval k doložení listin dokládajících skutečnost, jejíhož zápisu se navrhovatel domáhá. Na základě navrhovatelem doložených listin (prohlášení navrhovatele a souhlasu navrhovatele se zápisem do obchodního rejstříku) a rozsudků Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. 1 T 8/2012, Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 5 Tdo 839/2015, pak rozhodl o zápisu navrhovatele do obchodního rejstříku jako jediného akcionáře dovolatelky.
[7] Postup rejstříkového, jakož i odvolacího soudu, které měly (na základě všech navrhovatelem předložených listin) za doložené, že navrhovatel je jediným akcionářem dovolatelky, odpovídá závěrům usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, podle nichž úprava rejstříkového řízení v zákoně o veřejných rejstřících spočívá – stejně jako tomu bylo v občanském soudním řádu ve znění účinném od 1. 7. 2005 do 31. 12. 2013 – na tzv. registračním principu; rejstříkový soud je tak zásadně oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní (a to zpravidla jen tehdy, jestliže zapisované skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu).
[8] Napadá-li dovolatelka (údajný) závěr odvolacího soudu, který měl – dle jejího názoru – dovodit, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 3 To 8/2014, „je jako nabývací titul k akciím jedinou způsobilou listinou (bez dalšího) odůvodňující návrh na zápis jediného akcionáře do obchodního rejstříku“, opomíjí, že odvolací soud ve svém rozhodnutí takový závěr neučinil; na řešení této otázky tak napadené rozhodnutí opět nespočívá (srov. např. již citované usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 53/2013).
[9] Závěr, podle něhož vlastnictví k akciím připadlým mu v důsledku uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty nabývá stát dnem právní moci (vykonatelného) odsuzujícího trestního rozsudku, je v souladu s jednoznačným a žádné výkladové obtíže nepřipouštějícím zněním §71 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, jakož i s judikaturou Nejvyššího soudu přijatou k jeho výkladu (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2015, sp. zn. 5 Tdo 335/2015, uveřejněného pod číslem 11/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tento závěr se podává také z výslovného znění §132 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, i §1114 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.
[10] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 10. 2019
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu