ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.1127.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 1127/2019-284
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně BOHEMIA ENERGY entity s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046, 1047/24-26, identifikační číslo osoby: 27386732, zastoupené Mgr. Ľubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 135/68, proti žalovanému V. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 1000/23, o zaplacení částky 27.889,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 7 C 97/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. listopadu 2018, č. j. 21 Co 257/2018 - 246, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu, ve znění pozdějších
předpisů – dále „o. s. ř.“) :
Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 27.889,- Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení získané plněním bez právního důvodu ve smyslu ustanovení §2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. z.“). Žalobu založila na tvrzeních, že na základě rámcové smlouvy o poskytování služeb dodávala žalovanému plyn do odběrného místa na adrese XY, přičemž za spotřebu plynu vyúčtovala žalovanému podle faktury č. 1321050876 ze dne 29. 3. 2013 částku 48.630,- Kč, kterou žalovaný nezaplatil. Následnými účetními operacemi byl tento dluh žalovaného ponížen. Účetní chybou žalobkyně byla žalovaná částka podle opravné faktury č. 1410003448 ze dne 8. 4. 2014 vyplacena žalovanému, ačkoli měla být započtena na aktuální dluh žalovaného vůči žalobkyni.
Proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 11. 2018, č. j. 21 Co 257/2018 - 246, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 15. 6. 2018, č. j. 7 C 97/2016-196, v části výroku I., kterou byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 27.889,- Kč, podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 12. 11. 2018 (srovnej čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V projednávané věci dovolání zjevně směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení částky 27.889,- Kč, tedy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Nejde přitom o žádný z případů, jež by v intencích ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení. O vztah ze spotřebitelské smlouvy, kde se tento limit neuplatní, přitom nejde. Uplatněný nárok žalobkyně byl nárokem z titulu bezdůvodného obohacení, k němuž došlo plněním žalobkyně žalovanému bez právního důvodu, a to ve smyslu ustanovení §2991 odst. 1 a 2 o. z. Nárokovaná finanční částka se neodvíjí od smlouvy o odběru energií, tedy od spotřebitelské smlouvy (není nárokem na smluvní plnění), ale od chybné účetní operace žalobkyně, která předmětnou částku vyplatila žalovanému, aniž by pro takový postup byl nějaký právní důvod.
Z výše uvedeného vyplývá, že dovolání není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. objektivně – ze zákona – přípustné, a proto Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s ustanovením §243f odst. 3, větou druhou, o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.
Pro úplnost nutno uvést, že přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 381/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 203/2002, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 118/2003).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 4. 2019
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu