ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.1723.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 1723/2019
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D. a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , se sídlem v Hradci Králové, Nový Hradec Králové, Přemyslova 1106/19, identifikační číslo osoby 421 96 451, za účasti: Cisterciácké opatství Vyšší Brod , se sídlem ve Vyšším Brodu, Klášter 137, identifikační číslo osoby 004 76 684, zastoupeného JUDr. Tomášem Holasem, advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 602/3, o vydání nemovitých věcí , vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 11 C 21/2017, o dovolání účastníka proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2019, č. j. 4 Co 62/2018-245, o návrhu účastníka na odklad právní moci napadeného rozsudku, takto:
Návrh na odklad právní moci rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2019, č. j. 4 Co 62/2018-245, se zamítá .
Odůvodnění:
Účastník – Cisterciácké opatství Vyšší Brod (dále jen „dovolatel“) podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. prosince 2017, č. j. 11 C 21/2017-193, tak, že se účastníku nevydávají pozemky parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, ani pozemek parc. č. XY v katastrálním území XY (dále též jen jako „předmětné pozemky“) a že se v tomto rozsahu nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 10. května 2017, č.j. 201603/2013/R481/RR23491.
Spolu s dovoláním dovolatel podal i návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Podle §243 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
K předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit právní moc dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 23 Nd 268/2017, přiměřeně pak také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016 (veřejnosti dostupná – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že návrhu na odklad právní moci nelze vyhovět již proto, že není naplněn ten předpoklad, že (v důsledku poměrů nastolených napadeným rozsudkem) je dovolatel závažně ohrožen ve svých právech.
K argumentaci dovolatele veřejným zájmem na ochraně lesa (kdy účastník tvrdí, že jeho způsob hospodaření má pozitivní vliv na odolnost lesa proti škůdcům) sluší se uvést, že pokud se na základě napadeného rozhodnutí vlastnictví předmětných (lesních) pozemků znovu ujímá státní podnik Lesy České republiky, je i on povinen s tímto majetkem řádně hospodařit (přičemž nebyly doloženy žádné skutečnosti svědčící o tom, že by jeho hospodaření nemělo být řádné) a bude také zatímně povinen provádět veškerá potřebná opatření k prevenci a obraně proti působení všech škodlivých činitelů na les [k tomu srov. i §32 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů]; k tomu přiměřeně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3427/2018, jímž byl zamítnut návrh na odklad právní moci rozhodnutí, založený na obdobné argumentaci. Poukazuje-li dovolatel též na investice do hospodaření na předmětných pozemcích realizované od roku 2016 a na dodržování náročných standardů hospodaření taktéž od roku 2016 za účelem získaní certifikace, neshledal ani tyto námitky dovolací soud za relevantní, a to už proto, že pozemky, o něž v posuzované věci jde, byly účastníku vydány teprve rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 10. května 2017, které nabylo právní moci dne 17. května 2017 (srov. č.l. 39); jestliže tedy dovolatel investoval do hospodaření s předmětnými pozemky (a hospodařil s nimi způsobem umožňujícím ucházet se o jím uváděnou certifikaci) ještě předtím, než mu byly vydány a stal se jejich vlastníkem (uvádí, že je převzal již v letech 2015 a 2016), je zřejmé, že z pouhé změny jejich vlastníka nelze dovodit závažné ohrožení práv účastníka dle ustanovení §243 písm. b) o. s. ř. ve smyslu argumentace dovolatele v návrhu na odklad.
Jiné skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že dovolatel bude závažně ohrožen na svých právech, a to i pokud by měly být v důsledku účinků dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu předmětné lesní pozemky (dočasně) vráceny do užívání žalobce (jenž má být k jejich řádnému obhospodařování patřičně odborně a materiálně vybaven), nevyplývají ani z obsahu spisu. Z něj se nepodávají ani skutečnosti takového rázu, jež by odůvodňovaly obavu, že před rozhodnutím dovolacího soudu bude s lesními pozemky ze strany žalobce – jenž je státním podnikem – disponováno, že budou zatíženy právy jiných osob nebo že dojde k jejich jinému poškození.
Proto Nejvyšší soud návrh dovolatele na odklad právní moci napadeného rozhodnutí zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 5. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu