ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.179.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 179/2019-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu
JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobců a) Z. Z. , narozené XY, bytem XY, b) N. C. T.-L. , narozené
XY, bytem XY, c) D. Y. L. , narozeného XY, bytem XY, všech zastoupených JUDr. RNDr. Jiřím Exnerem, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, proti žalovaným 1) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, identifikační číslo osoby: 01312774, 2) hlavnímu městu Praha , se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupenému JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 52 C 131/2018, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2018, č. j. 29 Co 306/2018-49, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. srpna 2018, č. j. 29 Co 306/2018-49, se mění takto:
Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 20. června 2018, č. j. 52 C 131/2018-32, se mění tak, že se řízení nezastavuje .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 20. 6. 2018, č. j. 52 C 131/2018-32, zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobci na základě výzvy soudu nezaplatili soudní poplatek ve stanovené lhůtě (tj. nejpozději
do 11. 6. 2018) ani později (tj. ke dni 20. 6. 2018). Proto s ohledem na ustanovení §9 odst. 1 ve spojení s §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále „zákon č. 549/1991 Sb.“), řízení zastavil.
Městský soud v Praze k odvolání žalobců usnesením ze dne 28. 8. 2018, č. j. 29 Co 306/2018-49, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dovodil, že námitka žalobců týkající se nesdělení platných platebních údajů (správného formátu čísla bankovního účtu) ze strany prvoinstančního soudu neobstojí, neboť na usnesení, jímž byli žalobci k zaplacení vyzváni, je zcela zřetelně uvedena pomlčka před číslem účtu oddělující jeho předčíslí. K nezaplacení soudního poplatku tak došlo zaviněním žalobců a soud prvního stupně nepochybil, zastavil-li řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Dovolacímu přezkumu by měla být ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), podrobena dosud dovolacím soudem neřešená otázka,
a to, zda žalobci zavinili zmeškání lhůty pro zaplacení soudního poplatku, když při plnění výzvy soudu prvního stupně vycházeli z předpokladu, že soudní písemnost byla sepsána a editována v souladu s pravidly českého pravopisu, včetně státní normy pro úpravu písemností textovými editory; eventuálně byla-li již daná otázka v obecnějším smyslu v minulosti dovolacím soudem posuzována, pak by měla být dosavadní judikatura vzhledem k významným legislativním posunům revidována. Dovolatelé se domnívají, že nezavinili nesplnění poplatkové povinnosti, neboť soudní poplatek zaplatili na soudem označený účet. Skutečnost, že písemné vyhotovení usnesení s výzvou k úhradě předmětného poplatku bylo editováno nejen nevhodně, ale též v rozporu se státní normou ČSN 016910 týkající se použití pravidel českého pravopisu v listinách zpracovaných textovými editory, nemůže jít k tíži žalobců. Vyšla-li identifikace účtu ve formátu předčíslí-číslo/kód banky na konec řádku právě v místě konce předčíslí, pak bylo nutné spojovník zopakovat i na začátku řádku, kde rozdělený kód pokračoval, jestliže spojovník měl být součástí děleného kódu identifikujícího účet. Žalobci spatřují v postupu soudů obou stupňů při právním posouzení postupu žalobců při plnění poplatkové povinnosti odepření jejich práva na přístup k soudu. Pravopisnou správnost považují za součást právního hodnocení věci, a to mimo jiné proto, že jazykový výklad je jednou ze základních metod aplikace práva. Navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že nemá dostatek informací k formulování svého názoru na předestřenou problematiku. Rovněž má za to, že se jedná
o otázku právní, kterou musí posoudit soud.
Žalovaný 2) sdělil, že se nebude nikterak vyjadřovat k podanému dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 28. 8. 2018 (srovnej čl. II, bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnými osobami (účastníky řízení), jež jsou zastoupeny advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, věta první, o. s. ř.). Dovolání žalobců současně splňuje obsahové náležitosti upravené pro tento mimořádný opravný prostředek v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., tj. v dovolání byl uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.) a vymezen některý z předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.).
Dovolání žalobců je ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu závisí na řešení otázky procesního práva, kterou odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Na rozdíl od mínění žalobkyně, považuje dovolací soud dovoláním vymezenou otázkou již za vyřešenou a odvolací soud se v poměrech projednávané věci při jejím řešení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu odchýlil. Sluší se uvést, že jiný názor dovolacího soudu na identifikaci zákonného předpokladu přípustnosti dovolání obsaženého v ustanovení §237 o. s. ř. nečiní dovolání vadným, a tudíž neprojednatelným (k tomu srovnej přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 36, jež bylo uveřejněno pod číslem 460/2017 Sb.).
Dovoláním je zároveň obsahově vymezen dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.), neboť odvolací soud nesprávně aplikoval ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. (tímto zněním zákona o soudních poplatcích se vznik poplatkové povinnosti žalobců vzhledem k článku VI. zákona č. 296/2017 Sb. řídí, neboť žaloba byla podána dne 2. 5. 2018; k tomu dále srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2018, sp. zn. 22 Cdo 2827/2018).
Podle §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
Podle §9 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb. nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně uvedl, že o protiústavnost jde
i tehdy, jestliže procesní postup soudu vybočuje ze zákonných pravidel, jež řízení před ním upravují, a toto vybočení je způsobilé se promítnout (negativně) do jeho výsledku. Tak je tomu rovněž v případě zřetelných mechanických pochybení soudu, jímž je kupříkladu nedostatečné seznámení se s obsahem spisu, založení rozhodné listiny do spisu jiného, omyl při datování jejího příchodu apod. Z pohledu práva na spravedlivý (řádný) proces totiž nemůže obstát výrok soudu, založený „na věcně nesprávných argumentech“ (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. I. ÚS 355/18, jenž je přístupný na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz ). Zásah do ústavně zaručených práv, konkrétně do práva na poskytnutí soudní ochrany ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, může nastat i v případě rozhodnutí soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku ve smyslu ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích tehdy, mohou-li být s takovým rozhodnutím spojeny významné hmotně-právní aspekty, jako např. promlčení uplatněného nároku (srovnej přiměřeně závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 2. 1997, sp. zn. IV. ÚS 324/96).
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1032/2015, formuloval a odůvodnil závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nemůže obstát (rozhodnutí „nemělo být vydáno“), pokud odvolací soud akceptuje nesprávný postup soudu prvního stupně a na jeho základě rozhodnutí, které soud prvního stupně vydal v rozporu s ustanovením §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.“ Uvedený závěr, jenž spojuje možnost zastavení soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku s doručením řádné výzvy k jeho zaplacení, se uplatní i v poměrech projednávané věci. Na tom nic nemění skutečnost, že odkazované rozhodnutí dovolacího soudu řešilo případ zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, neboť shoda s přítomnou právní věcí tkví ve shodném postupu soudu podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích jak pro případ výzvy k zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení, tak i z odvolání (dále rovněž z dovolání a kasační stížnosti). Přiléhavosti závěru odkazovaného rozhodnutí není na překážku ani fakt, že dovolací soud poměřoval správnost postupu soudů nižších stupňů podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017. Ba naopak, v případě postupu podle ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017, je třeba správnost postupu soudů nižších stupňů posuzovat přísněji, neboť poplatníku soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení (ze žaloby) odpadlo beneficium upravené v ustanovení §9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném do 29. 9. 2017, kdy důsledky již vydaného rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku mohl odvrátit jeho dodatečným zaplacením nejpozději do konce lhůty určené k odvolání proti usnesení o zastavení řízení.
V projednávané věci žalobci podali dne 2. 5. 2018 u soudu prvního stupně žalobu podle části páté občanského soudního řádu (s odkazem na ustanovení §9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů), přičemž tak učinili ve lhůtě uvedené v ustanovení §247 odst. 1 o. s. ř., tj. do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, jehož nahrazení rozsudkem soudu se žalobou domáhají. Zmeškání uvedené lhůty přitom nelze prominout. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2018, č. j. 52 C 131/2018-29, byli žalobci (prostřednictvím jejich zástupce) vyzváni, aby do 15 dnů od doručení usnesení zaplatili soudní poplatek ze žaloby ve výši 3.000,- Kč, a to v kolcích na připojeném tiskopise nebo na bankovní účet soudu č. 3703-328091/0710, VS: 1152013118. Na originále usnesení je předčíslí („3703“) odděleno od vlastního čísla účtu pomlčkou („-“), jež je jako rozdělovník uvedena na konci řádku. Citované usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku bylo zástupci žalobců doručeno dne 26. 5. 2018. Na tuto výzvu žalobci reagovali zaplacením soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč bezhotovostním převodem, přičemž platba byla poukázána na číslo účtu „3703328091/0710, VS: 1152013118“. Protože soudní poplatek byl žalobci zaplacen na nesprávné číslo účtu soudu prvního stupně a marně tak uplynula lhůta určená k jeho zaplacení, soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 6. 2018, č. j. 52 C 131/2018 – 32, řízení podle ustanovení §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. zastavil.
Z procesního spisu se podává, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2018, č. j. 52 C 131/2018-29, je v něm – pokud jde o označení bankovního účtu soudu – žurnalizováno ve dvou podobách, a to jednak ve tvaru „předčíslí – pomlčka (na konci řádku) číslo účtu“ a dále ve tvaru „předčíslí a číslo účtu“ bez oddělení pomlčkou. Za situace, kdy žalobci tvrdí a také zasláním příslušného stejnopisu usnesení soudu prvního stupně s výzvou k zaplacení soudního poplatku (s uvedením tvaru čísla bankovního účtu „bez pomlčky“) osvědčují, že zaplatili soudní poplatek na (nesprávné) číslo účtu, kterém jim však bylo soudem prvního stupně takto sděleno, nezbývá než uzavřít, že žalobci nesplnili poplatkovou povinnost v důsledku pochybení soudu prvního stupně (nesprávné výzvy k zaplacení soudního poplatku), a pro takový případ nelze vůči žalobcům vyvozovat procesní důsledek plynoucí z ustanovení §9 odst. 1 věta druhá zákona č. 549/1991 Sb. Uvedené platí tím spíše, že podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu, jež podléhá posuzované poplatkové povinnosti, je vymezeno zákonnou lhůtou, jejíž marné uplynutí nelze prominout. Žalobcům by tak bylo v důsledku nesprávného postupu soudu prvního stupně, jenž odvolací soud dovoláním napadeným usnesením akceptoval, odepřeno právo na soudní ochranu. Závěr odvolacího soudu, podle něhož soudní poplatek splatný podáním návrhu zaplacen nebyl a podmínky ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích k zastavení řízení tak byly splněny, s ohledem na výše uvedené neobstojí.
Protože odvolací soud rozhodl nesprávně a dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout, dovolací soud podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu změnil způsobem vyplývajícím z výrokové části tohoto usnesení.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť tímto rozhodnutím se řízení nekončí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); o nákladech řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (srovnej §243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 26. 3. 2019
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu