ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.1964.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 1964/2019-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Michaelem Pažitným, Ph.D., v právní věci žalobců: a) O. M., narozený XY, bytem XY, b) A. M., narozený XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Denisem Kašicynem, advokátem se sídlem v Praze 3, Kolínská 1722/16, proti žalovanému: A. Z., narozený XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1535/4, o zaplacení částky 2.100.000,- Kč s příslušenstvím a částky 184.536,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 130/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. října 2018, č. j. 14 C 130/2015-199, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. října 2018, č. j. 14 C 130/2015-199, se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“):
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 10. 2018, č. j. 14 C 130/2015-199, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci a) částku 2.100.000,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně, jdoucím od 8. 11. 2014 do zaplacení, s tím, že této povinnosti se žalovaný zprostí v případě, že na žalobce b) převede vlastnické právo k bytové jednotce č. XY, včetně podílu o velikosti id. XY na společných částech domu zapsaném na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, a podílu na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o velikosti id. XY, zapsaném na listu vlastnictví č. XY pro katastrální území XY, vše zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem XY, Katastrální pracoviště XY (výrok I.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobci b) částku 184.536,- Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně, jdoucím od 8. 11. 2014 do zaplacení (výrok II.). Dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení ve výši 277.916,- Kč (výrok III.).
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 1. 2019, č. j. 18 Co 8/2019-210, odmítl odvolání žalovaného směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. října 2018, č. j. 14 C 130/2015-199, (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně, s nímž souvisí usnesení odvolacího soudu, podal žalovaný dovolání. Má za to, že dovolání je přípustné, přičemž tuto přípustnost vymezuje odkazem na zákonné znění ustanovení §237 o. s. ř. Žalovaný uplatňuje skutkové námitky, jakož i námitky proti postupu soudu v nalézacím řízení, v jehož důsledku byl žalovaný zkrácen na svých procesních právech. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 30. 9. 2017, neboť dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 18. 10. 2018 (srovnej přiměřeně čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalovaného, které směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, podle ustanovení §104 odst. 1 věty první ve spojení s ustanovením §243b a §243f odst. 2 o. s. ř. zastavil (blíže srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, publikované v časopisu Soudní judikatura pod č. 45/2000).
I když žalovaný nepodal výslovně dovolání proti usnesení odvolacího soudu (formuluje toliko souvislost usnesení odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně, který byl dovoláním dotčen), sluší se uvést, že proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolání odmítnuto, není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné [§238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Občanský soudní řád totiž proti takovým rozhodnutím odvolacího soudu připouští podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. podání žaloby pro zmatečnost.
V souladu s ustanovením §243f odst. 3, věta druhá, o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněno.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. 6. 2019
JUDr. Michael Pažitný Ph.D.
předseda senátu