ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.2437.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 2437/2019-226
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně Z. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem se sídlem v Klatovech, Pražská 119, proti žalovanému P. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou se sídlem v Domažlicích, náměstí Míru 143, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 6 C 278/2017, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. března 2019, č. j. 15 Co 38/2019-203, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.):
V záhlaví označeným rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek Okresního soud v Klatovech ze dne 29. 11. 2018, č. j. 6 C 278/2017-167 (jímž byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta), a žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 8. 12. 2017 do zaplacení (výrok I); současně bylo rozhodnuto jak o nákladech odvolacího řízení, tak i o nákladech řízení u soudu prvního stupně (výrok II).
Odvolací soud – poté, kdy zopakoval toliko výslech žalobkyně jako účastnice řízení a aniž by přehodnotil skutkové závěry soudu prvního stupně podávající se z ostatních důkazních prostředků – vzal za zjištěné, že žalobkyně v průběhu r. 2015 splnila za žalovaného jeho dluh vůči třetí osobě vymáhaný exekucí, vyplacením částky 120 000 k rukám soudního exekutora (maje tak za správný ten závěr, že žalovanému vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení plněním za jiného; §2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále jen „o. z.“). Tato pohledávka žalobkyně vůči žalovanému na vydání bezdůvodného obohacení ovšem dle závěru odvolacího soudu nezanikla, neboť žalobkyní později přijatá plnění byla určena na splnění jiného dluhu (dluh žalovaného a jeho tehdejší manželky, dcery žalobkyně, vzniklý ze smlouvy o půjčce peněžních prostředků v částce 560 000 Kč, určených na rekonstrukci domu), jenž byl nadto dříve splatný (§1932 a §1933 o. z.). Na posuzovanou věc pak podle odvolacího soudu nedopadá ustanovení §2992 o. z., neboť při plnění dluhu za jiného nejde o výlučný a osobní zájem plnící osoby. V řízení nebyla prokázána ani existence smluvního vztahu mezi žalobkyní a její dcerou týkajícího se zaplacení částky 120 000 Kč na dluh žalovaného, jelikož nebyly prokázány skutečnosti o dohodě na podstatných náležitostech „smlouvy o výpůjčce“, přičemž ani existence takové smlouvy „nevylučovala by povinnost žalovaného vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení (tzv. falešná solidarita)“.
Rozsudek odvolacího soudu napadl dovoláním žalovaný (dále jen „dovolatel“). Splnění předpokladů přípustnosti spatřuje dovolatel v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního a hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; jako dovolací důvod dovolatel ohlašuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že dospěl k jinému skutkovému zjištění o neexistenci smluvního vztahu mezi žalobkyní a její dcerou týkajícího se plnění ve výši 120 000 Kč na dluh žalovaného, aniž by zopakoval výslechy obou účastníků i dcery žalobkyně (odkazuje zde na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3788/2017, 20 Cdo 1546/99, a 23 Cdo 3229/2018). Nesprávný je dle dovolalatele i ten závěr odvolacího soudu, že ani případný smluvní vztah mezi žalobkyní a její dcerou (byl-li by prokázán) nevylučuje, aby se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení na žalovaném.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), Nejvyšší soud odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se tu končí odvolací řízení (kdy napadené rozhodnutí nepatří do okruhu rozhodnutí vyjmenovaných v §238 o. s. ř.), je třeba poměřovat hledisky uvedenými v ustanovení §237 o. s. ř., z nichž ovšem žádné naplněno není (napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nejde ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak).
Je výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že odvolací soud, ačkoliv dle §213 odst. 1 o. s. ř. není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, musí v souladu s ustanovením §213 odst. 2 o. s. ř. a s ohledem na zásadu přímosti a ústnosti zopakovat dosud provedené důkazy vždy, má-li za to, že je z nich možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně; to platí v každém případě tam, kde skutková zjištění soudu prvního stupně vycházejí z výpovědí účastníků řízení a svědků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 32 Cdo 2368/2013, uveřejněný pod číslem 72/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1872/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5928/2016, ale i dovolatelem citované rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2017, sp. zn. 21 Cdo 3788/2017, a ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1546/99, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3229/2018). O takovou procesní situaci ovšem v posuzované věci nejde. Odvolací soud – jak vidno i z odůvodnění jeho rozhodnutí – nepopřel skutkové závěry soudu prvního stupně a rozhodnutí nevybudoval na odlišných skutkových zjištěních (k nimž by věru mohl dospět toliko poté, kdy by soudem prvního stupně provedené důkazy zopakoval, jde-li o výpovědi svědků a účastníků). Přitom ani dovolatelem výslovně kritizované zjištění odvolacího soudu týkající se prokázání skutečností o vzniku smluvního vztahu (závazku) mezi žalobkyní a její dcerou (jež dle dovolatele mohl by být titulem plnění) není nikterak v kolizi se skutkovými závěry, které o věci učinil soud prvního stupně (jenž – na pokladě jím zjištěných skutečností – závěr o existenci závazku mezi žalobkyní a její dcerou rovněž nečiní). Odvolací soud tedy nepostupoval v rozporu s ustanovením §213 odst. 2 o. s. ř., učinil-li i tento závěr, skutkovým zjištěním soudu prvního stupně nekonkurující, bez zopakování důkazů provedených soudem prvního stupně.
Za této situace jsou již nezávažné (nezakládající přípustnost dovolání) zbylé námitky dovolatele směřující proti ryze podpůrnému závěru odvolacího soudu, že ani existence smluvního vztahu mezi žalobkyní a její dcerou nevylučovala by právo žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalovaného; na tomto závěru totiž napadené rozhodnutí nezávisí, je-li postaveno, mimo jiné či spíše primárně na tom závěru, že „smluvní vztah“ (závazek) mezi žalobkyní a její dcerou (peněžitá zápůjčka 120 000 K č) nevznikl.
Proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení je přípustnost dovolání výslovně vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (ve znění účinném od 30. 9. 2017).
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení je pak odůvodněno ustanoveními §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalovaného bylo odmítnuto a kdy náklady žalobkyně spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 9. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu