ECLI:CZ:NS:2019:28.CDO.78.2019.1
sp. zn. 28 Cdo 78/2019-454
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobce Městyse Luka nad Jihlavou , se sídlem Luka nad Jihlavou, 1. máje 76, IČ 002 86 192, zastoupeného JUDr. Boženou Zmátlovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, proti žalovanému Svazu vodovodů a kanalizací JIHLAVSKO , se sídlem v Jihlavě, Žižkova 1867/93, IČ 484 60 915, zastoupenému JUDr. Oldřichem Chudobou, advokátem se sídlem v Praze 4, Při Trati 1084/12, o zaplacení částky 3.102.978,90 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 108 C 57/2015, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 9. července 2018, č. j. 54 Co 112/2018-406, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 25.458,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Boženy Zmátlové, advokátky se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Okresní soud v Jihlavě usnesením ze dne 21. 3. 2018, č. j. 108 C 57/2015-354, zastavil řízení o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3.102.978,90 Kč se specifikovanými úroky z prodlení (výrok I.), rozhodl, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému úřadu Kraje Vysočina (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 9. 7.2018, č. j. 54 Co 112/2018-406, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Dovolání žalovaného směřující proti výroku I. usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, Čl. II, bod 2. zákona č. 296/2017 Sb. - dále jen „o. s. ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby rozhodné právní otázky [zda zakladatelská smlouva, kterou se zakládá zájmové sdružení právnických osob - svazek obcí, představuje veřejnoprávní smlouvu ve smyslu §159 správního řádu, a zda spor o bezdůvodné obohacení (či náhradu škody) údajně vzniklé svazku pobíráním nájemného z nájmu majetku, který měl svazek obci vydat (či převést) po zániku jejího členství ve svazku, je možno považovat za spor vyplývající ze zakladatelské smlouvy] byly posouzeny jinak [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4495/2018, jež bylo vydáno v obdobné (či téměř totožné) věci téhož žalovaného, v němž mimo jiné dovodil, že zakladatelská smlouva, kterou byl žalovaný založen a jejíž součástí jsou stanovy žalovaného, je smlouvou veřejnoprávní, že nárok uplatněný žalobkyní (zde žalobcem) je, spolu s nárokem na majetkové vypořádání po zániku členství obce ve svazku, součástí komplexního souboru vzájemných práv a povinností majících původ v zakladatelské smlouvě žalovaného, resp. v jeho stanovách, jež jsou její součástí, a že k projednání dané věci, v níž se obec (žalobkyně) domáhá vůči dobrovolnému svazku obcí (žalovanému) peněžité náhrady za užívání majetku do něj vneseného k plnění úkolů veřejné správy podle smlouvy o založení dobrovolného svazku obcí, aniž by po jejím případném vystoupení z dobrovolného svazku obcí došlo ke smlouvou předpokládanému vypořádání takto vneseného majetku, není dána pravomoc soudů, nýbrž pravomoc správního orgánu (§169 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád)].
Žalobce se v písemném vyjádření k dovolání žalovaného ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné.
K vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne jen, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalovaného bylo v přiměřené lhůtě odmítnuto, stal se jeho návrh na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. 4. 2019
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu