ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.269.2019.1
sp. zn. 28 Nd 269/2019-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci oprávněné: innogy Energie, s.r.o. , identifikační číslo osoby 499 03 209, se sídlem v Praze 10, Strašnice, Limuzská 3135/12, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze, Rubešova 162/8 , proti povinnému: A. A. , narozený XY, bytem XY, o žádosti o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 776/2019, o určení soudu, jenž věc projedná a rozhodne , takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 73 EXE 776/2019, projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Dne 27. 2. 2019 byla Okresnímu soudu v Ústí nad Labem doručena žádost soudního exekutora Mgr. Davida Koncze, Exekutorský úřad Cheb, o pověření a nařízení exekuce k vymožení pohledávky oprávněného dle exekučního titulu – rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 6. 2018, č. j. 9 C 103/2018-30.
Okresní soud v Ústí nad Labem vyslovil usnesením ze dne 11. 4. 2019, č. j. 73 EXE 776/2019-23, svoji místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (§11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že nelze zjistit podmínky místní příslušnosti. Soud přitom vyšel ze zjištění, že povinný je fyzickou osobou, jež nemá na území České republiky ani místo trvalého pobytu ani místo pobytu podle druhu pobytu cizince (pobyt povinného na území České republiky byl ukončen ke dni 31. 1. 2017). V době rozhodování soudu rovněž nebylo zřejmé, zda má povinný na území České republiky majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
Podle §45 odst. 2 exekučního řádu, místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě nelze soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu určit, neboť povinný nemá místo trvalého pobytu ani místo pobytu cizince na území České republiky a v současné době není ani známo místo, kde má nějaký majetek. [V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud také vyložil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného; skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.]
Protože jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u nějž bylo řízení zahájeno, tj. Okresní soud v Ústí nad Labem (srov. již citované usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Nd 200/2012).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz )
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 6. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu