ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.397.2019.1
sp. zn. 28 Nd 397/2019-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Olgy Puškinové a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněné Intrum Czech, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, IČ 272 21 971, zastoupené JUDr. Pavlem Staňkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Za Pasáží 1609, proti povinnému E. S. , narozenému dne XY, naposledy bytem XY, pro 7.738,54 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 EXE 100/2019, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 23 EXE 100/2019 projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, podal dne 19. 7. 2019 spolu s exekučním návrhem oprávněné u Okresního soudu ve Znojmě žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 7.738,54 Kč s příslušenstvím podle pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu ve Znojmě ze dne 22. 11. 2018, č. j. 6 C 163/2016-74.
Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 15. 8. 2019, č. j. 23 EXE 100/2019-16, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po uplynutí lhůty k odvolání oprávněné bude věc postoupena Nejvyššímu soudu České republiky k určení, který soud věc projedná a rozhodne. V odůvodnění uvedl, že povinný nemá na území České republiky v současné době povolen žádný z možných druhů pobytu a že poslední jím uvedená adresa je XY. S odkazem na čl. 22 odst. 5 a čl. 39 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „Nařízení“), na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2006, sp. zn. 25 Nd 55/2006 (R 43/2007), a ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012(R 4/2013), a na §105 odst. 2 a 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Příslušnost exekučního soudu upravuje §45 exekučního řádu. Z §45 odst. 2 exekučního řádu vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce; srov. v této souvislosti též důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit místně příslušný soud ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť dle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Protože jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti soudu, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti (§6 o. s. ř), rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud ve Znojmě, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
JUDr. Olga Puškinová
předsedkyně senátu