ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.400.2019.1
sp. zn. 28 Nd 400/2019-33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněné CP Inkaso s.r.o. , identifikační číslo osoby 290 27 241, se sídlem v Praze 1, Nové Město, Opletalova 1603/57, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Štěpánská 317/3, proti povinnému T. J. , narozenému XY, trvale bytem XY, pro uspokojení pohledávky v částce 10 551,67 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1632/2019, o určení soudu, který věc projedná a rozhodne, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 53 EXE 1632/2019 projedná a rozhodne Okresní soud v Břeclavi.
Odůvodnění:
Okresnímu soudu v Břeclavi bylo dne 26. 6. 2019 doručeno podání obsahující žádost JUDr. Dalimila Miky, LL.M., soudního exekutora Exekutorského úřadu Klatovy, o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení peněžité pohledávky v částce 10 551,67 Kč s příslušenstvím dle exekučního titulu – rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 21. 1. 2019, č. j. ČTÚ-52 767/2018-637/VII. vyř. – ZiH.
Usnesením ze dne 19. 8. 2019, č. j. 53 EXE 1632/2019-25, Okresní soud v Břeclavi vyslovil svoji místní nepříslušnost a předložil věc Nejvyššímu soudu k určení soudu, který věc projedná a rozhodne (§11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit [dle zjištění soudu „povinný neprochází ISZR (Informačním systémem základních registrů) ani registrem obyvatel“; z připojeného spisu Českého telekomunikačního úřadu vyplývá, že povinný má hlášený trvalý pobyt na území Slovenské republiky].
Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“), nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
K otázce pravomoci soudu a jejímu zkoumání srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách.
Příslušnost exekučního soudu upravuje exekuční řád v ustanovení §45. Z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě nelze soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu určit, neboť podle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky a aktuálně není ani známo místo, kde má nějaký majetek.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud také vyložil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného; skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud v Břeclavi, u něhož bylo řízení zahájeno.
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná též na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 9. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu