ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.434.2018.1
sp. zn. 28 Nd 434/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněného: město Roudnice nad Labem , se sídlem v Roudnici nad Labem, Karlovo náměstí 21, identifikační číslo osoby 002 64 334, proti povinnému: P. Ch. , narozený XY, posledně známým pobytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 28 EXE 1695/2018, o určení soudu, jenž věc projedná a rozhodne, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 28 EXE 1695/2018 projedná a rozhodne Okresní soud v Rakovníku.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Filip Exner, Exekutorský úřad Praha 7, podal u Okresního soudu v Rakovníku žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 3 000 Kč podle vykonatelného exekučního titulu – příkazu Městského úřadu Roudnice nad Labem, odboru dopravy ze dne 23. 4. 2018, sp. zn. 136/8857/2018/OD/LT.
Okresní soud v Rakovníku usnesením ze dne 12. 11. 2018, č. j. 28 EXE 1695/2018-19, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne (§11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že podmínky místní příslušnosti nelze zjistit. Při zkoumání místní příslušnosti předkládající soud zjistil, že povinný, jenž je fyzickou osobou, nemá na území České republiky trvalý pobyt, není hlášen k pobytu ani v evidencích cizineckého informačního systému (kromě období od 21. 3. 2018 do 23. 3. 2018, kdy byl hlášen k pobytu na adrese XY) a není známo, kde se nachází jeho majetek.
Podle ustanovení §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „exekuční řád“) nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř., vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předloží Nejvyššímu soudu.
K otázce pravomoci soudu a jejímu zkoumání srov. např. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).
Příslušnost exekučního soudu upravuje exekuční řád v ustanovení §45. Z druhého odstavce tohoto ustanovení vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit místně příslušný soud ve smyslu ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť podle obsahu spisu povinný nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. [Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce; srov. v této souvislosti též důvody usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněného pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.]
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, veden zásadou hospodárnosti řízení, podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u nějž bylo řízení zahájeno (srov. již shora citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Nd 200/2012), tedy Okresní soud v Rakovníku.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 1. 2019
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu