ECLI:CZ:NS:2019:28.ND.473.2019.1
sp. zn. 28 Nd 473/2019-125
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce J. F. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby: 00025429, o náhradě nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 159/2014, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Yvona Svobodová a JUDr. Roman Horáček, Ph.D., nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 3 Co 57/2019.
Odůvodnění:
Žalobce v rámci podaného odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2019, č. j. 55 Co 181/2016-191, vznesl též námitku podjatosti dvaceti v podání konkrétně jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze (včetně JUDr. Jiřího Macka, Mgr. Jiřího Čurdy, JUDr. Yvony Svobodové a JUDr. Romana Horáčka, Ph.D.), jelikož se „podíleli na upírání a potlačování základních lidských práv a svobod a práva na spravedlivý proces“, popřípadě již byli dříve pravomocně vyloučeni pro podjatost. Tuto námitku následně žalobce k výzvě Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2019, č. j. 3 Co 57/2019-120, doplnil podáním ze dne 24. 10. 2019, v němž poukazuje na podjatost zejména JUDr. Jiřího Macka a JUDr. Yvony Svobodové, přičemž důvod vyloučení uvedených soudců spatřuje v tom, že JUDr. Jiří Macek „nevyloučil pro podjatost mnohé soudce Městského soudu v Praze, ač o jejich podjatosti nebylo nejmenších pochyb, takže mohli žalobci dále škodit“, a JUDr. Yvona Svobodová v minulosti rozhodovala o námitce, kterou žalobce vůbec nevznesl, a žalobci „vyhrožovala pokutou“.
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiří Macek, Mgr. Jiří Čurda, JUDr. Yvona Svobodová a JUDr. Roman Horáček, Ph.D., kteří jsou členy senátu 3 Co Vrchního soudu v Praze příslušného podle rozvrhu práce rozhodovat danou věc, ve vyjádření shodně uvedli, že nemají žádný vztah k účastníkům řízení a jejich zástupcům a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by odůvodňovaly jejich vyloučení z projednání dané věci.
Podle ustanovení §14 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§16 odst. 1, věta první, o. s. ř.).
Poměr k věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013 – označená usnesení, stejně jako dále uvedená rozhodnutí dovolacího soudu, jsou přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ).
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, jež je přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009).
Z argumentů žalobce, jimiž odůvodnil námitku podjatosti vůči výše uvedeným soudcům, nelze usuzovat na to, že by v projednávané věci byl důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, když nenastínil existenci okolností, jež by umožňovaly přesvědčivě učinit závěr, že má kterýkoli z nich k věci či k účastníkům řízení (svědkům nebo právním zástupcům) poměr bránící nezaujatému rozhodování. Důvodem k vyloučení soudce přitom v žádném případě nemohou být okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (§14 odst. 4 o. s. ř.).
Pro úplnost se jeví vhodným dodat, že požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat; soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným soudcům téhož soudu nepřihlíží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007).
Nelze rovněž přehlédnout, že sotva bude moci některý ze soudců Vrchního soudu v Praze, vůči nimž byla námitka podjatosti žalobcem uplatněna, o jeho odvolání meritorně (tedy z hlediska věcné správnosti odvoláním napadeného usnesení Městského soudu v Praze) rozhodnout, pokud občanský soudní řád nedává žalobci k dispozici žádný opravný prostředek (řádný a ani mimořádný), jímž by mohl proti usnesení odvolacího soudu o uložení pořádkové pokuty brojit.
Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle ustanovení §16 odst. 1, věty první, o. s. ř., vznesenou námitku podjatosti shledal neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 11. 2019
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu