ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.1734.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 1734/2019-2414
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Rostislava Krhuta v konkursní věci úpadce V. B. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 43 K 1001/2006, o zproštění funkce správkyně konkursní podstaty, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2018, č. j. 4 Ko 3/2018-2027, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] U snesením ze dne 17. července 2018, č. j. 43 K 1001/2006-1948, Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „konkursní soud“) [ mimo jiné ] :
1/ Zprostil JUDr. Dagmar Mixovou (dále jen „D. M.“) funkce správkyně konkursní podstaty úpadce V. B. (bod I. výroku).
2/ Novým správcem konkursní podstaty úpadce ustavil společnost Sdružená konkurzní v. o. s. (bod II. výroku ) .
3/ Určil, že oba předchozí výroky jsou vykonatelné právní mocí usnesení (bod III. výroku).
[2] K odvolání úpadce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. listopadu 2018, č. j. 4 Ko 3/2018-2027, potvrdil usnesení konkursního soudu v bodu I. výroku.
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil konkursnímu soudu k dalšímu řízení.
[4] Dovolání proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zprostil správce konkursní podstaty výkonu funkce a ustavil nového správce konkursní podstaty úpadce, je objektivně nepřípustné. Je tomu tak proto, že potud není usnesení odvolacího soudu usnesením „ve věci samé“. Srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 586/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2003, pod číslem 155 [ které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ]. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.
[5] Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
[6] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) plyne z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[7] Odmítnutím dovolání v přiměřené lhůtě se stal bezpředmětným (bez nutnosti o něm samostatně rozhodovat) i dovolatelův návrh na odklad právní moci napadeného usnesení; ostatně, podle ustanovení §243 o. s. ř. v rozhodném znění není odklad právní moci možný.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. září 2019
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu