ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.1796.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 1796/2018-1147
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v konkursní věci úpadce J. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Dagmar Strejčkovou, advokátkou, se sídlem v Borkovanech 98, PSČ 691 75, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 K 25/2005, o konečné zprávě a vyúčtování odměny a výdajů správkyně konkursní podstaty, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. dubna 2015, č. j. 1 Ko 14/2014-701, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 21. října 2014, č. j. 38 K 25/2005-653, kterým Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) schválil konečnou zprávu o zpeněžování majetku konkursní podstaty a vyúčtování odměny a výdajů správkyně konkursní podstaty s tím, že odměna správkyně konkursní podstaty činí 899.940,46 Kč včetně daně z přidané hodnoty a její hotové výdaje činí 13.888,38 Kč včetně daně z přidané hodnoty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam, neboť „schvaluje nezákonné skutečnosti, které v průběhu konkursního řízení v činnosti správkyně nastaly“.
Následně dovolatel obsáhle argumentuje ve prospěch závěru o chybném postupu konkursní správkyně v průběhu celého konkursního řízení (jenž vedl dle jeho názoru k nezákonnému navýšení příjmů v konkursním řízení a odměny konkursní správkyně, a k neoprávněnému majetkovému prospěchu konkursního navrhovatele a konkursní správkyně) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání v této věci může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (tedy v situaci, kdy dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [ odstavec 1 písm. c) ] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. ] . Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je pak možné – z povahy věci – posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., stejně jako důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).
Výše uvedené omezení je ve vztahu k dovolacímu důvodu obsaženému v §241a odst. 3 o. s. ř. dáno tím, že zákon jeho užití výslovně spojuje toliko s dovoláním přípustným podle §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§238 a §238a o. s. ř.).
Poměřováno těmito kritérii dovolatel nepředkládá Nejvyššímu soudu k řešení žádnou otázku, z níž by bylo lze usuzovat, že dovolání je přípustné. Takovou otázkou není dovolatelem formulovaná otázka:
„Zdali správkyně konkursní podstaty v průběhu konkursního řízení při přezkumu pohledávek neporušila zákon o konkursu a vyrovnání a zdali nekompetentním konáním v incidenčním sporu žalobce M. B. nepochybila tak závažným způsobem, že na základě těchto pochybení dopomohla svým konáním k prodeji majetku, který nebyl předmětem konkursního řízení?“
Již formulací otázky dovolatel přehodnocuje skutkový stav věci, z nějž soudy vyšly, což je postup, který u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen prostřednictvím §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nemá k dispozici (jak vysvětleno výše).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) vyplývá z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu