ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.1798.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 1798/2018-1151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců Mgr. Rostislava Krhuta a JUDr. Zdeňka Krčmáře v konkursní věci úpadce J. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Dagmar Strejčkovou, advokátkou, se sídlem v Borkovanech 98, PSČ 691 75, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 38 K 25/2005, o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení, o dovolání úpadce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. března 2017, č. j. 1 Ko 1/2017-1030, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 6. října 2016, č. j. 38 K 25/2005-923, kterým Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) zrušil konkurs na majetek úpadce po splnění rozvrhového usnesení (bod I. výroku) a uložil správkyni konkursní podstaty oznámit soudu uzavření účetních knih a sestavení účetní závěrky úpadce (bod II. výroku).
Proti usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání, jehož přípustnost vymezuje argumentem, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam a mělo by být zrušeno pro nezákonnost stejně jako celé konkursní řízení.
Dovolatel obsáhle namítá, že pohledávka konkursního navrhovatele nebyla doložena, bylo nesprávně rozhodnuto o prohlášení konkursu a konkurs má být zrušen pro nezákonnost. Obecně uvádí, že je přesvědčen o nesprávném právním posouzení otázky, na které spočívá napadené rozhodnutí, odvolacím soudem, byť v dovolání tuto otázku nikterak neformuluje, a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení §238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. O případ uvedený pod písmenem b) však nejde a důvod založit přípustnost dovolání podle písmene c), tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Nadto, dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Okruh způsobilých námitek, jimiž může být zpochybněno vydání usnesení o zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení dle §44 odst. 1 písm. b) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“), formuloval Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 579/2003, uveřejněném pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětliv, že jediným předpokladem, který musí být naplněn k tomu, aby soud podle tohoto ustanovení rozhodl o zrušení konkursu, je, aby bylo splněno rozvrhové usnesení. Odtud také plyne okruh způsobilých námitek, jimiž konkursní věřitel může (v mezích podaného odvolání) brojit proti vydání takového usnesení. Vedle argumentu, že ke zrušení konkursu nemělo dojít, neboť rozvrhové usnesení nebylo ve vztahu ke konkrétnímu věřiteli (odvolateli) ještě splněno, je to již jen argument, že vydání usnesení je předčasné, neboť rozvrhové usnesení ještě nenabylo právní moci (povahou věci je dáno, že i kdyby rozvrhové usnesení bylo splněno ještě předtím, než nabylo právní moci, nelze přistoupit ke zrušení konkursu dříve, než se poměry založené rozvrhovým usnesením stanou neměnnými).
Lze si rovněž představit, že důvodem, pro který by konkurs neměl být zrušen ani v případě, že rozvrhové usnesení již bylo splněno, je, že po vydání rozvrhového usnesení nastala (vznikla) právní skutečnost, na základě které úpadce nabyl další majetek např. děděním nebo darovací smlouvou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2007, sp. zn. 29 Odo 1475/2005).
Dovolání však žádnou z těchto námitek neobsahuje.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2007) vyplývá z §432 odst. 1, §433 bodu 1. a §434 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 3409/2008, uveřejněné pod číslem 16/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2019
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu