ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.2072.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 2072/2018-311
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně JUDr. Ing. Heleny Horové, LL.M. , advokátky, se sídlem v Praze, V luhu 754/18, PSČ 140 00, jako správkyně konkursní podstaty úpadce M. D., narozeného XY, zastoupené advokátem Mgr. Karlem Somolem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, proti žalovaným 1) M. H. , narozenému XY, 2) J. H. , narozené XY, oběma bytem XY, 3) L. K. , narozenému XY, bytem XY, 4) M. K. , narozené XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109, PSČ 500 03, 5) M. K. , narozené XY, bytem XY, 6) M. P. , narozenému XY, bytem XY, 7) B. P. , narozené XY, bytem XY, 8) J. S. , narozenému XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Petrem Stejskalem, LL.M., advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, PSČ 500 03, 9) J. Š. , narozenému XY, bytem XY, a 10) D. Š. , narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109, PSČ 500 03, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných BAUSET CZ, a. s. , se sídlem v Pardubicích, Nemošická 1495, PSČ 530 02, identifikační číslo osoby 63 21 71 39, zastoupeného JUDr. Šárkou Línkovou, advokátkou, se sídlem v Pardubicích, Jiráskova 972, PSČ 530 02, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 246/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. února 2018, č. j. 21 Co 287/2017-277, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním až čtvrtou žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit páté až osmému žalovaným na náhradu nákladů dovolacího řízení každému z nich částku 3.091,55 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 14. února 2018, č. j. 21 Co 287/2017-277, k odvolání žalobkyně (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 4. července 2017, č. j. 7 C 246/2014-231, jímž Okresní soud v Trutnově zamítl žalobu, kterou se žalobkyně (Helena Horová, jako správkyně konkursní podstaty dlužníka M. D.) domáhala vůči žalovaným určení, že dlužník je vlastníkem ve výroku specifikované nemovitosti (dále jen „nemovitost“).
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně − odkazuje na výsledky provedeného dokazování, jakož i na závěry formulované Ústavním soudem v nálezu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 2219/2012, a Nejvyšším soudem v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. března 2016, sp. zn. 31 Cdo 353/2016 – uzavřel, že žalovaní jsou vlastníky nemovitosti, neboť ji nabyli v dobré víře.
Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a které bylo dovoláním zpochybněno, je zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, na kterou shodně odkázaly soudy nižších stupňů.
Přitom ani Nejvyšší soud nemá žádné pochybnosti o tom, že otázku existence dobré víry žalovaných ve správnost zápisu v katastru nemovitostí, soudy nižších stupňů posoudily s přihlédnutím ke všem právně významným skutkovým okolnostem věci a pečlivě zvažovaly, zda v poměrech dané věci žalovaní vskutku prokázali existence dobré víry ve správnost zápisu (předchozího) vlastníka (prodávajícího) v katastru nemovitostí.
Současně Nejvyšší soud shledal nepřípadným poukaz dovolatelky na závěry obsažené v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu 2014, sp. zn. 31 Cdo 1168/2013, když zmíněný rozsudek zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 19. července 2016, sp. zn. IV. ÚS 405/16; následně byl právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí překonán rozsudkem sp. zn. 31 Cdo 353/2016.
Konečně Nejvyšší soud nemá žádné pochybností ani o tom, že soudy nižších stupňů postupovaly při posouzení (ne)existence dobré víry žalovaných při nabytí nemovitosti v souladu s principy určenými v dovolatelkou odkazovaných nálezech Ústavního soudu ze dne 11. května 2011, sp. zn. II. ÚS 165/11, a ze dne 2. října 2012, sp. zn. I. ÚS 3314/2011.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalovaným vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení mezi žalobkyní a prvním až čtvrtou žalovanými, devátým a desátou žalovanými je odůvodněn skutečností, že označeným žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení páté až osmého žalovaných (každého z nich) sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 3. září 2018), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. b), §12 odst. 4 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000,- Kč) částku 2.480,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 75,- Kč (300,- Kč děleno čtyřma) [§13 odst. 3 advokátního tarifu]; celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) činí (u každého z nich) částku 3.091,55 Kč.
Účelně vynaložené náklady dovolacího řízení vedlejšího účastníka sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 2. srpna 2018), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. b) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50.000,- Kč) částku 3.100,- Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) činí částku 4.114,- Kč.
V této souvislosti Nejvyšší soud dodává, že mezi účastníky řízení nebylo sporu o tom, že pro účely určení tarifní hodnoty šlo v daných poměrech o věc, ve které bylo možno zjistit hodnotu věci nebo práva jen s nepoměrnými obtížemi. Srov. vyúčtování nákladů řízení obsažená ve spise.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. září 2017)) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 3. 12. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu