ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.2766.2017.1
sp. zn. 29 Cdo 2766/2017-227
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobkyně STAVEBNINY Beránek spol. s r. o. , se sídlem v Praze 3, Seifertova 545/44, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 62623834, proti žalovanému M. P. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Ing. Karlem Anderle, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 42 Cm 190/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017, č. j. 6 Cmo 261/2016-185, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017, č. j. 6 Cmo 261/2016-185, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 8. listopadu 2013, č. j. 42 Cm 190/2012-93, ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 20. listopadu 2012, č. j. 42 Cm 190/2012-16, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 140.622 Kč s 6% úrokem od 26. června 2012 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 468,74 Kč a náklady řízení.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného ve výroku označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
Odvolací soud – poté, co částečně zopakoval dokazování provedené soudem prvního stupně – dospěl k závěru, že žalovanému (jako směnečnému rukojmímu) sice v poměrech dané věci kauzální námitky vůči žalobkyni (obecně vzato) přísluší, jím uplatněná kauzální námitka, podle níž směnka, o jejímž zaplacení bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem (dále též jen „sporná směnka“), sloužila k zajištění pohledávek vzniklých ze smlouvy o spolupráci č. 138/2008 ze dne 9. května 2008 (dále jen „smlouva o spolupráci“), přičemž výstavcem směnky (společností TECHNISTAV s. r. o. – dále jen „společnost T“) již byly veškeré závazky ze smlouvy o spolupráci uhrazeny, „je nedostatečně odůvodněná, a tedy neprojednatelná“. Přitom zdůraznil, že „k tomu, aby soud mohl námitku žalovaného projednat, bylo třeba, aby žalovaný tvrdil, v jaké konkrétní výši dluhy byly a v jaké výši byly uhrazeny a aby uvedená tvrzení doložil důkazy, což však v námitkách neučinil“.
Neshledávaje důvodnými ani ostatní námitky žalovaného, odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že žalovanému se prostřednictvím včas uplatněných námitek správnost směnečného platebního rozkazu zpochybnit nepodařilo.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítaje, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
Konkrétně dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že nesprávně posoudil otázku (ne)určitosti a (ne)projednatelnosti vznesené kauzální námitky, jestliže dospěl k závěru, že tato námitka nebyla dostatečně odůvodněna a soudy se jí proto v projednávané věci nemohou zabývat. Podle dovolatele nemůže být pochyb o tom, že kauzální námitku úhrady směnkou zajištěných pohledávek řádně uplatnil již „v prvotní koncentrační lhůtě podle §175 o. s. ř.“, přičemž v dalším průběhu námitkového řízení došlo již jen ke skutkovému rozvedení vznesené námitky (v reakci na výzvu soudu prvního stupně učiněnou při jednání konaném dne 18. září 2013 se tak stalo podáním dovolatele ze dne 11. října 2013).
Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
V průběhu dovolacího řízení Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. dubna 2017, č. j. MSPH 79 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 11. dubna 2017, v 06.52 hodin, prohlásil na majetek žalobkyně konkurs, v důsledku čehož bylo (okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku) dovolací řízení v této věci přerušeno [srov. §263 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)]. V situaci, kdy insolvenční správkyně žalobkyně (Mgr. Šárka Mixová) ve lhůtě určené jí Nejvyšším soudem (usnesením ze dne 23. října 2018, č. j. 29 Cdo 2766/2017-218, doručeným insolvenční správkyni zvlášť dne 24. října 2018) návrh na pokračování v dovolacím řízení nepodala, pokračoval Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §264 odst. 2 insolvenčního zákona v dovolacím řízení k návrhu žalovaného (učiněnému podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 19. listopadu 2018), s tím, že účastníkem řízení zůstala i nadále žalobkyně.
Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když dovolatelem zpochybněné právní posouzení věci – řešení otázky (ne)určitosti vznesené kauzální námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu – odporuje níže uvedené judikatuře Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:
1) Předmětem námitkového řízení mohou být pouze námitky včasné a odůvodněné. Za odůvodněné lze přitom považovat jen takové námitky, z jejichž obsahu je zřejmé, v jakém rozsahu je směnečný platební rozkaz napadán a (současně) na jakých skutkových okolnostech žalovaný svou obranu proti směnečnému platebnímu rozkazu zakládá.
2) Žalovaný nemůže − se zřetelem k zásadě koncentrace řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu − po uplynutí lhůty k podání námitek uplatňovat takovou obranu, která nebyla uvedena již v námitkách. Nic mu však nebrání v tom, aby i v této fázi řízení uváděl nové skutečnosti, jež mohou mít − podle jeho názoru − význam pro posouzení důvodnosti obrany již (v námitkách řádně) uplatněné. Takové skutečnosti pak nelze považovat (směřují-li vskutku jen k doplnění dříve uplatněné námitky) za námitky nové (a tudíž opožděné), k nimž by již soud nesměl (v intencích zákazu formulovaného v ustanovení §175 odst. 4 části věty první za středníkem o. s. ř.) přihlížet.
3) Mají-li mít námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu (tak jako v posuzované věci) původ v mimosměnečných vztazích účastníků, se směnkou toliko souvisejících (tzv. kauzální námitky), bude požadavek na řádné odůvodnění námitek naplněn zásadně jen tehdy, jestliže žalovaný v námitkách alespoň stručně vylíčí obsah tzv. směnečné smlouvy, jež byla bezprostředním důvodem vzniku směnky, popř. závazku konkrétního směnečného dlužníka (např. uvede, že podle konkrétního ujednání účastníků směnka zajišťovala určitou kauzální pohledávku) a dále vymezí skutečnost, v jejímž důsledku by měl být zproštěn povinnosti směnku zaplatit (např. že pohledávka směnkou zajištěná již byla zaplacena, zanikla započtením, uzavřením dohody o narovnání apod.).
4) Námitka proti směnečnému platebnímu rozkazu, že konkrétní pohledávku, k jejímuž zajištění podle ujednání účastníků směnka sloužila, již žalovaný zaplatil, je přitom ve smyslu ustanovení §175 o. s. ř. odůvodněnou námitkou i tehdy, není-li v ní uvedeno, kdy (popř. jakým způsobem) k zaplacení došlo.
V rozsudku ze dne 25. ledna 2012, sp. zn. 29 Cdo 577/2010, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2013, pod číslem 74, pak Nejvyšší soud – vycházeje z výše uvedených závěrů – shledal projednatelnou rovněž kauzální námitku uplatněnou proti směnečnému platebnímu rozkazu, z níž se podávalo, že 1/ směnka, o níž v dané věci šlo, je směnkou zajišťovací, že 2/ byla vystavena za účelem zajištění předpokládaných budoucích pohledávek remitenta za výstavcem, které měly vzniknout v době od podpisu směnky výstavcem do určitého data a že 3/ ve vymezeném období žádná pohledávka remitentovi vůči výstavci nevznikla.
Promítnuto do poměrů projednávané věci výše řečené znamená, že namítal-li žalovaný, poukazuje na obsah dohody o zřízení směnečného vyplňovacího práva ze dne 9. května 2008, že sporná směnka zajišťuje pohledávky žalobkyně vzniklé na základě smlouvy o spolupráci, s tím, že společnost T (jako dlužník) veškeré závazky z uvedené smlouvy v mezidobí již uhradila, nelze mít žádné pochybnosti o tom, že žalovaný napadl směnečný platební rozkaz v plném rozsahu a současně konkretizoval důvod, proč tak učinil.
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem (co do závěru o neurčitosti vznesené kauzální námitky) není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
V další fázi řízení bude úkolem odvolacího soudu posoudit důvodnost žalovaným uplatněné kauzální námitky.
Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 4. 2018
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu