ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4095.2019.1
sp. zn. 29 Cdo 4095/2019-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně M. K. , narozené XY, bytem XY, proti žalovanému R. K., narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 16.208,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 24 Cm 109/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. července 2019, č. j. 12 Cmo 133/2019-25, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. července 2019, č. j. 12 Cmo 133/2019-25, k odvolání žalobkyně potvrdil usnesení ze dne 25. února 2019, č. j. 24 Cm 109/2018-17, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem zastavil řízení pro nezaplacení soudního poplatku (§9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. c) a §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že dovoláním napadeným usnesením odvolací soud rozhodl v řízení, jehož předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000,- Kč.
Přípustnost dovolání přitom nezakládá ani nesprávné poučení poskytnuté dovolatelce odvolacím soudem v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001 a ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněná pod čísly 73/2001 a 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu