ECLI:CZ:NS:2019:29.CDO.4293.2018.1
sp. zn. 29 Cdo 4293/2018-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně CML s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2027/77, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 26 00 08 57, zastoupené JUDr. Petrem Oehmem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 232/4, PSČ 150 00, proti žalovanému J. T. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Kateřinou Tomkovou, advokátkou, se sídlem v Biskoupkách 33, PSČ 664 91, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 13 Cm 280/2013, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. května 2014, č. j. 12 Cmo 153/2014-65, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 23. května 2014, č. j. 12 Cmo 153/2014-65, potvrdil usnesení ze dne 18. února 2014, č. j. 13 Cm 280/2013-58, jímž Městský soud v Praze zamítl „návrh žalovaného na zastavení řízení dle ust. §104 odst. 1 OSŘ“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).
Učinil tak proto, že v projednávané věci již v usnesení ze dne 28. února 2018, č. j. 29 Cdo 1485/2017-168, formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož „návrhu žalovaného na zastavení probíhajícího řízení podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř., odůvodněnému namítaným nedostatkem aktivní věcné legitimace žalobkyně, soudy nižších stupňů zjevně nemohly vyhovět již proto, že věcná legitimace, představující hmotně právní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení), nepatří mezi tzv. podmínky řízení, tj. podmínky, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé (její nedostatek je důvodem k zamítnutí žaloby). Postup předvídaný ustanoveními §103 a §104 o. s. ř. se proto ve vztahu k otázce věcné legitimace účastníků uplatnit nemůže (k tomu srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3106/2009, jakož i judikaturu v něm citovanou)“. Současně doplnil, že soud prvního stupně o předmětném návrhu žalovaného ani neměl rozhodovat; vypořádat se s argumentací žalovaného o nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně bylo namístě až v rozhodnutí o věci samé (v rozsudku, jímž bude rozhodovat o podaných námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu).
Na shora uvedeném nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z bodu 2., části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 1. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu